[32v]číslo strany rukopisuKrok a kázal pro něho ihned na[ek]na] za Svinckém vrchu místo tak nazvané[el]nazvané] nazwan Budež, lépe ale říci školu, založiti. Což když zhotoveno bylo, uvedel tam téhož mistra Běšína Buděk zpolu s třemi cerami svými a přivolil, aby z okolních vladykův a zemanův synové téhož cvičení oučastni býti mohli. To byla tedy první škola v Čechách, do kteréž mezi jinými chodil také Přemysl, syn pána Stadického, a tu příležitost měl Libuši seznati, která jse jemu pro její velikou krásu a moudrost skutečně zalíbila a tak oba, ačkoliv velmi tejně, spolu se zamilovali.
Nyní jen přisadím paměť tuto, že do té školy i také sám kníže české sv. Václav později na učení odeslán byl. Když pak potom to místo Budeč od nepřátel docela rozbořené bylo, postavil se odtud nedaleko s téhož samého kamene nový hrad. A dané jemu jméno Budče hrad, a nyní Buštěhrad sluje.
Po smrti tedy knížete Kroka stavové a vladyky, vidouce dcery jeho velmi učené, moudré a v radách opatrné, mezi sebou se snesli, aby knížetství české mezi ně rozděleno bylo a že oni bezpochyby některé z těch, jenž s nimi na Budči do školy chodili, za manžele pojmou, a tak synové vladyk zkrze to veliké vyvyšenosti podosáhnou.
Rozdělena byla tedy zem česká na tři díly, a tak díl, k východu slunce ležící až pod hranice moravské, na Libuši losem připadl. Libuše tedy jakožto vzlášní znatelkyně kovů a pylen projížděla celou tu krajinu a tak seznala na vrchu Jílovém zlato, na vrchu Krupka cín a olovo, na vrchu Třihrbatém,
