svého jako sebe samého. Kratíčké ovšem, ale velmi moudré jest toto propovědění, jemuž se na všem světě podobného nenachází. Nebo abychom toho všechněm starým Řekuom i Římanům podali, aby všecky knihy, kteréž mezi nimi nejmoudřejší a nejučenější v tisíci letech sepsali, s nejvyšší bedlivostí přehlédli a přečtli a nětco potom z nich, což by se s těmito dvěma slovy v hodnosti a důstojenství srovnati mohlo, nám ukázali, nikoli toho učiniti moci nebudou. Kdož zajisté koli Boha z celého srdce miluje, ten ničehož toho, což k rozhojnění slávy a posvěcení jména jeho slouží aneb což on v první tabuli zákona svého přikazuje, svévolně nezanedbá. Na druhou stranu, kdož k blížnimu upřímnou lásku má a tak mnoho mu přeje jako samému sobě, ten také rodičům, vrchnosti a právu poddán jest; ten blížnimu škoditi nemíní, mnohém méně o bezhrdlí jeho usiluje, ten necizoloží, ten nekrade a statku lstivě a loupežně nenabývá, ten křivého svědectví nedává a žádné cizí věci neřádně a nenáležitě nežádá. Sumou – ničehož toho nečiní jinému, čehož by sám od jiného míti nechtěl. Kteréžto právo jako přirozené v také vážnosti bylo u onoho Alexandra Severa, římského císaře, jakžkoli nezná Boha, že je po všech svých palácích velikým zlatým textem psáti poručil, aby všechněm lidem známé a před očima bylo. A když koho pro zlý a nešlechetný účinek trestati chtěl, vždycky poroučel biřici volati: Quod tibi non vis, alteri ne feceris.cizojazyčný text Čemu sám nechceš, nečiň jinému. Ale my na druhou stranu dokládati máme: Čemu sám chceš, to čiň jinému. Poněvadž zákon náš netoliko předkládá nám, čeho se zlého vystříhati máme, ale také vyučuje, co dobrého činiti povinni jsme. Odtud každý snadně porozuměti muože, že jak k oněm desíti slovům aneb přikázaním, tak k těmto dvěma, o milování Boha a blížniho, jako k nejjistšímu pravidlu vůle Boží všeliká práva, všeliké rady, všelijací soudové a všeliká lidská jednání, krátce všickni činové i všecka myšlení člověka, směřují. Nebo Pán Bůh, kterýž vydal tento zákon, netoliko nad tělem, to jest zevnitřní kůrou člověka, jako jiné vrchnosti moc má, ale i nad duší, a vládne jak životem věčným, tak smrtí nesmrtedlnou. Pročež i zákon jeho ne k samému toliko tělu, ale mnohém více k duši, poněvadž Bůh duch jest a duchem ctěn býti chce, se vztahuje. Kterýž zajisté vypověděl: nezabiješ, nesesmilníš, týž také řekl: jestližes na ženu vzhlédl nestydatě ku požádaní