Předmluva na pranostiku obecní mudrcův, rok od roku vzdy trvající.
Velmi obecné přísloví jest a právě dobrý přítel (prý) býti musí, kdož toho před škodou vystříhne. Zase proti tomu jiné jest, že za dobré poselství dobrý koláč dáti sluší. Poněvádž pak všeliké pranostiky a prorokování, netoliko ta, kteráž z jevení Ducha svatého sepsaná jsou, ale také i jiná, ješto z předivného běhu nebe, planet i jiných hvězdovních světel, též některý díl z dlouhého ustavičného skušení skrze podobné činy a vokolo stojící příčiny jsou vytažená, pevně založená, k tomu napravená i nařízená, abychom o budoucím štěstí neb neštěstí, počasí neb nepočasí, buďto že z veselého poselství neb z věrné upřímné vejstrahy spraveni byli a předzvěděli, z čehož ustavičně, buď že by štěstí neb neštěstí nám před očima bylo k bázni Boha všemohoucího, milování i doufání v něho, příčinu měli.
Protož slušné i spravedlivé jest, anobrž křesťanská láska i povinnost toho žádá, abychom všelijaké pranostiky a proroctví těch, kteříž Duchem svatým jsou hnutí, i také jiných přirozených, umělých, v známosti hvězd zběhlých, též i starých mudrcův opatrných, skrze dlouhý život dobře skušených mužův, od nich, jakožto vzláštních dobrých a příznivých přátel, za věrnou vejstrahu neb veselé poselství přátelsky a vděčně přijali.
Abychom, když nám se šťastný a ourodný rok, štěstí a zdraví se vším prospěchem zvěstuje, nebyli pyšní a hrdí, jako bychom to již docela věděli jistotně, že by se tak musilo a nejináč státi. Ale více nám přisluší, bychom ustavičně se vší pokorou v bázni boží stáli, ctný, šlechetný a křesťanský život vedli a za ty nám zvěstované věci, jakožto božské, od nás nezasloužilé milosti a dary nebeského Otce našeho v pravé víře každého času srdečně prosili, žádali i v jisté náději očekávali, což by on všecko k našemu lepšímu těla i duše milostivě nám dáti ráčil.
Zase na odpor, když skrze pranostikování
