mně nečiní toho smutka,

ale strach súdu hrozného,

nenieť se lze skrýti jeho.“

O tom čert když súdu zvědě,

[170] i užas se velmi zbledě,

ihned se bra k mistru svému,

k Luciperu přelstivému,

tu novinu jemu pravě,

drbaje se po své hlavě

[175] řka: „Mistře, věz to, zlé se děje,

hrozná búře v světě věje!

Tam Michal v trúbu trúbí,

aby mrtví rychle z mrtvých stali

a před súdcí se hned brali.

[180] Protož já pravím tobě:

Rúče povizme o sobě!“

Tehdy čerté uslyšéc

puojdú k Luciperu pospěšiec,

od něho rady žádajíce,

[185] tato slova jemu mluvíce:

„Ó pane náš, Lucipeře,

jižť se Kristus k súdu béře,

budeť chtieti oblúpiti

naše peklo a zkaziti.

[190] I zděje liť on tobě ten skutek,

budem mieti hrozný smutek.

Slušieť se na to raditi,

což muož potom uškoditi.

Nám jest toto peklo dáno,

[195] v dávních právech zapsáno.

Pilně patřiž, by ho nezbyl,

však s nesnadně[d]nesnadně] neſmadnie jeho dobyl.“

Ihned jiný čert přikluše:

„Pravímť, mistře, toto bude:

[200] Uzříme li svého mistra boha,

přibude nám muka mnohá.

Nic nám ten súd neprospěje,

ale mnoho zlého vzděje.

Radiž každý, kto co muože,

[205] radať nám nic nespomóže!

Radiž, mistře Lucipeře,

neb se Kristus blízko béře!

Radiž nynie, kto co moha,

však nás neujde jedna noha.“

[210] K tomu Luciper velmi smutně

laje sobě přeukrutně,

všem svým čertuom tak odpovie:

„Učiňtež z toho, kto co vie!

Již já na to mnoho mysliv,

[215] jsem v bolesti velmi teskliv,

aniž já vím, co činiti,

té úzkosti ni co zdieti.

Však mně ta muka tak neškodí

jako ten súd, to každí vědí.

[220] I pozněť jest naše rada!

Přijdeť na nás hrozná váda!

Ach běda mně i vždy bude,

nebo Kristus již k súdu jde!“

Pak když Kristus přijde k súdu,

[225] v dvém rozdielu lidé budú,

totiž hřiešní, také dobří[e]dobří] dobrzie,

kto co páchal, každý uzří.

Dobří budú na pravici,

ale hřiešní na levici

[230] toho súdu spravedlivého,

všem hřiešným protivného.

Tepruv duše hřiešná křikne

a na svoje hřiechy jekne:

„Ach, nastojce mně hřiešnici!

[235] Zlořečené mně biednici!

Běda, auvech, vé a běda!

A nastojte a přeběda!

Ó Maria milostivá,

budiž na mě pamětlivá,

[240] smilujíc se, přimluvíc se,

ať na milost přijdu zase

a ďábelské ujdu muky!

Mého hlasu uslyš zvuky!“

Tuť Maria stane výborně,

[245] prosiec syna přepokorně:

„Ó muoj synu všemohúcí,

králi nad králi panující,

ó muoj buože dobrotivý,

jenž s převelmi milostivý,

[250] uslyš prozby již své matky,

smiluj se nad nebožátky!

Nad těmito hřiešnými,

jenž stojí před očima tvými,

ať na věky nezahynú!

[255] Ó daj milost, otpusť vinu!“

Vidúc duše, ano nenie

platno Panny Marie prošenie,

obrátie se velmi chutně