[25] Když čas přijde dni súdnému,
tehdy buoh anjelu svému
káže na čtyři strany jíti
světa a v trúbu trúbiti,
aby mrtví z mrtvých vstali
[30] a před súdcí všichni stáli.
Tehdy zlí i dobří vstanú
a před hrozným súdcí stanú,
na dvé rozděleni jsúce,
své s sebú skutky nesúce.
[35] A na věky zlí vždy lkáti
i jmú se cní radovati,
rače v mukách chtiece býti,
před tiem súdcí chtíc se skrýti,
i jeho súdu spravedlnost
[40] i toho odsúzenie přiesnost.
Tehdy anjel ztrúbí v trúbu
řka: „Vstaňte, mrtví všichni k súdu!
Vstaňte, zlí lidé i dobří,
děti, muži i vy staří,
[45] vstaňte, židé i pohané
i všickni také křesťané!
Kristus žádá vás viděti
a súd hrozný s vámi zdieti;
nelzeť nikam proklusati,
[50] všichni musí před ním státi.“
Opět anjel ztrúbí hrozně
řka: „Buoh rozkázal toto mocně,
byšte mrtví z mrtvých stali
a před súdce se brali,
[55] neb s nebe slavně sstupuje
a k súdu se připravuje.
Nuže zhuoru spravedliví
vstaňte, mrtví i zlobiví!
Nelzeť se nám nikde skrýti,
[60] musíte při súdu býti.“
Opět anjel přehorlivě
zatrúbí v trúbu a strašlivě:
„Vstaňte všichni, buoh rozkázal,
s těly svými, tak přikázal.
[65] Nemni, by kto súdu utekl,
neb buoh mocný všechny jest zčetl.“
Tehda pro ta přikázanie
všechna vstanú pokolenie,
staří, mladí i bohatí,
[70] hřiešní a všelicí svatí,
a myslíce, kde ti stanú,
na kterú jim káže stranu
buoh, súdce spravedlivý,
velmi v den ten jsa hněvivý.
[75] Když pak mrtví vstanú z mrtvých,
stanú na súdě s těly jich,
tehdy duše zlá, zlobivá,
jsúci velmi žalostivá,
bude takto nařékati:
[80] „Auvech!“ bude vždy volati,
„Již den přišel velmi přiesný
a mně súdce hrozný, jasný.
Nenie již to den milostivý,
ale věrné spravedlnosti.
[85] Ó hory, na mně padněte
a před hrozným súdcí skrýte,
bych jeho neviděla.
Ráda bych se v pekle viděla.“
Jiná duše zupí silně
[90] a řkúc: „Běda hřiešné již mně!
Co mám sobě učiniti?
Musímť muky podstúpiti
pro jiedlo i pitie skvostné,
tance, freji i hry zlostné,