Odsudiž je v mé příbytky,

odplatiž jim za jich skutky!“

Ihned pak jiný vystúpi čert,

suchý jakožto hladovitý chrt,

[290] řka: „Však s jim na vóli, Kriste,

dal s zlé i dobré za jisté.

Ale že jsú opustili

dobré a zlé činili,

protož slušie toho súdce,

[295] aby je dal v naše ruce.

Hrozněť s nimi budem hráti,

kdež na věky budú lkáti.“

Tehdy Kristus jim otpovie:

„Každýť z vás toto dobře vie,

[300] žeť sem pro vás mnoho trpěl

a ran bez čísla sem na těle měl,

bití, rvánie i rozpětí,

plvánie, posměch i mrzkánie,

políčky, zášiky i rúhanie.

[305] Byl sem pro tě korunován

hlohovú korunú já pán.

Bok, ruce i noze obě

dal sem já prokláti sobě

za tě, lide zlořečený

[310] a na věky proklený!“

Opět Kristus tato slova

povie hřiešným opět znova:

„Ač má stojéc stojí matka

za vás, hřiešná nebožátka,

[315] však ji musím oslyšeti.

Protož, matko, rač mlčeti!

Neb nah, lačen, žízniv byl sem

a od nich oděvu neměl sem

ani jiedla ani pitie

[320] ani do domu přijetí,

pro něž byšte radost měli

a odplatu věčnú vzeli.

A protož pro ty zlosti

neukážiť vám své radosti.“

[325] Opět duše silně řeknú:

„Ó Jezu Kriste!“ velmi křeknú.

„Ó nad králi mocný pane,

i kterak se s námi stane?

Neb nás viníš, kako s divně

[330] a odsuzuješ bezprávně.

A my tebe neviděli,

bychom tobě skutky vzděli

ty všeckny milosrdné,

pro něž bychme té radostné

[335] došli nebeské radosti

a znikli této propasti.

Tehdy Kristus, súdce jasný,

vidá súd svój velmi přiesný

řka: „Co ste mému najmenšiemu

[340] učinili neb chudšiemu,

to ste mně samému

bohu učinili pravému.

Protož, duše zlořečené,

přijmětež peklo připravené!

[345] V něm budete vždy plakati

a po všecky věky lkáti!“

„Ach, běda mně, hřiešné duši,

již do pekla jíti muší,

v něm na věky se mučiti

[350] mám, nelzeť mi ho ujíti!

Ach, jaké mé sú radosti!

Však nezbudu té žalosti.

Máti, otec co sú zděli,

že sú mne na svět zplodili?

[355] Zlí, mrzcí, zlořečení,

mémuť sú příčina mučení!

Zlořečené sestry, bratřie,

jenž na moji muku patřie!