k Jezu Kristu vzdechnúc smutně:

[260] „Ó králi věčný, milostivý,

nebuď nám hřiešným hněvivý!

Před tebú já nynie klekám,

neb se súdu tvého lekám.

Na smrt, plvánie rozpomeň se,

[265] na své muky a smiluj se

nad námi, lidmi hřiešnými,

puojmi nás i [s]text doplněný editorem svatými svými!“

Když uslyše tyto řeči,

Luciper ihned se vstyči,

[270] hněvivě křikna k bohu:

„Jáť nakrátce nechci tomu,

by ty k prozbě komu súdil,

aniž mé duše těchto lúpil!

Sudiž ty mé spravedlivě,

[275] neb o tobě písma pravie,

že si velmi spravedlivý;

nebo jinak budeš křivý,

budeš li nám kaziti práva,

kteráž sú nám dávno dána,

[280] abych já moc nad každým měl,

poslúchati kto by nechtěl

tvého, Kriste, přikázanie.

Kaž jim do věčného lkánie,

jakož tito jsú činili,

[285] mne poslušni vždycky byli.

Odsudiž je v mé příbytky,

odplatiž jim za jich skutky!“

Ihned pak jiný vystúpi čert,

suchý jakožto hladovitý chrt,

[290] řka: „Však s jim na vóli, Kriste,

dal s zlé i dobré za jisté.

Ale že jsú opustili

dobré a zlé činili,

protož slušie toho súdce,

[295] aby je dal v naše ruce.

Hrozněť s nimi budem hráti,

kdež na věky budú lkáti.“

Tehdy Kristus jim otpovie:

„Každýť z vás toto dobře vie,

[300] žeť sem pro vás mnoho trpěl

a ran bez čísla sem na těle měl,

bití, rvánie i rozpětí,

plvánie, posměch i mrzkánie,

políčky, zášiky i rúhanie.

[305] Byl sem pro tě korunován

hlohovú korunú já pán.

Bok, ruce i noze obě

dal sem já prokláti sobě

za tě, lide zlořečený

[310] a na věky proklený!“

Opět Kristus tato slova

povie hřiešným opět znova:

„Ač má stojéc stojí matka

za vás, hřiešná nebožátka,

[315] však ji musím oslyšeti.

Protož, matko, rač mlčeti!

Neb nah, lačen, žízniv byl sem

a od nich oděvu neměl sem

ani jiedla ani pitie

[320] ani do domu přijetí,

pro něž byšte radost měli

a odplatu věčnú vzeli.

A protož pro ty zlosti

neukážiť vám své radosti.“

[325] Opět duše silně řeknú:

„Ó Jezu Kriste!“ velmi křeknú.

„Ó nad králi mocný pane,

i kterak se s námi stane?

Neb nás viníš, kako s divně

[330] a odsuzuješ bezprávně.

A my tebe neviděli,

bychom tobě skutky vzděli

ty všeckny milosrdné,

pro něž bychme té radostné