ži[155v]číslo strany rukopisuvot jeho byl jest. Jakož se o něm píše, že když ještě[up]ještě] geſſťe mlád byl, otec jeho, jsa ciesař velmi náramně mocný, jakož se to dole o jeho mocnosti povie, ten jistý ciesař i s manželkú svú, majíce toliko jednoho syna spolu, totižto svatého Ozvalda, v starosti své, dobře a slavně zemřeli sú a synu svému bezčíslné zbožie pozuostavivše bez nedostatku.
Potom, když svatý Ozvald k letóm rozumným přišel, snažně se ptáti na starciech počal, aby mu ukázáno a jmenováno bylo a zjeveno panstvie jeho dědictvie, manstvie i všecko napořád, což jeho otce bylo a kteří jemu přisluhovali. A za jeho času kteří by ještě byli a za ním seděli, aby mu jako otci slúžili a poddáni byli. Toho sobě svatý Ozvald všecko dovedl, že mu dobrovolně slúžili a jemu se poddali: devět králuov, třinácte biskupuov, čtyřidceti hrabí, patnácte set rytieřuov a třidceti tisícuov služebníkuov obecních. Ti všickni[uq]všickni] wſſczkni v jeho poddanosti snažně k jeho dvoru slúžili sú.
A tak svatý Ozvald z mladosti své v čistotě přebýval jest. I mluvili k němu králi, biskupi, hrabie, kniežata i rytieřstvo, služebníci jeho radíce jemu, aby bez odtahóv sobě manželku pojal, aby královstvie jeho bez dědicuov neosiřelo. Avšak mu toho na vuoli dali, která by se jemu za manželku slíbila, že by tu také chtěli za paní mieti. Ale všemohúcí Buoh to jest jim změnil, že rada jich prospěšna nebyla, i ráčil zpuosobiti, že jeden neduživý chudý bratr pod hrad svatého Ozvalda bral se. A on, stoje na zdi mezi stieny, uzřevši jej, hned bez meškánie k němu běžal, ochotně jemu ruky podav a políbiv ho, vece: Muoj milý bratře, vítaj a jméno své mi pověz. Ten neduživý bratr svatému Ozvaldu tiše odpověděv: Jméno mé jest Tragenmund a božím[ur]božím] božyem darem mně[us]mně] mmie všecky země jsú na tomto světě dobře známé. A k tomu sedmdesáte a dva jazykuov řečí umiem výborně. Zajisté král, svatý Ozvald, náramně se tomu velmi uradoval a v tom ptal se jeho i za to prosil, aby mu pověděl, věděl li by kde v které zemi urozenú a ušlechtilú pannu a dobrých znamenitých rodičuov, kterážto by panna mně za manželku býti mohla a se mnú v čistotě až do smrti mé i její ostati chtěla. Odpověděl svatému Ozvaldu ten bratr neduživý řka: Milý králi, sám to znáti muožeš, že svět tento již velmi bludný a nečistotú naprzněn jest a že ztěžka tobě taková mezi všemi muož nalezena býti. Ale však moc božie veliká. Tehdy hned bez meškánie a velmi rúče vzav toho bratra svatý Ozvald za ruku, do svého pokoje ho uvedl a jej na svú stolici posadil a sám na lavici vedlé
