[14v]číslo strany rukopisuHospodin dal jemu svatého Tuomu apoštola, jeho velmi v tom řemesle pochváliv. A když odtud vstavše, svatý Tomáš a ten probošt Abbanes, vsedše[am]vsedše] vſſedſſe na lodí, pryč odtud pluli. Přibrali se do jednoho města a tu král jeden, svú dceru vdav, velikú svatbu a slovutné hody činieše, tak že provolati kázal, ktož by na té svatbě nebyl, ten by královu přízen stratil. Proněžto svatý Tuoma a ten probošt musili také na té svatbě býti. A když tu v některú hodinu sediechu, jedna děvečka židovská, píšťalku v ruce držéc, prozpěvujíc, všecky znamenitě pořád chváléše. A zatiem na svatého apoštola vezřevši, jeho za žida majíci, že sedě, nic nejedieše, jedno vždy v nebesa hledieše, poče před ním židovským hlaholem zpievati a řkúc: Jeden jest Buoh, jenžto jest stvořil moře, nebe i zemi. To jí apoštol boží též zpievati kázal. Tehda to uzřev jeden sluha, kterýžto k stolu slúžieše, ano svatý apoštol nejí ani pie, ale jedno vždy v nebesa hledí, i da jemu políček. Jemužto svatý apoštol vece: Lépe jest, že na onom světě tobě to odpuštěno bude, ale na tomto světě učiněný políček pomštěn bude. Odtudto nevstanu, dokudž ta ruka, kteráž mě udeřila, sem ode psóv přinesena nebude. A tak že jistě, když ten sluha po vodu jide, chtě se dáti umývati po stole, a tak lev jeho zadáviv, pil jeho krev a psi všecko tělo jeho roztrhali. A jeden černý pes ruku jeho pravú mezi hodovníky přinesl. A jakž to uzřeli, všickni se velmi užasli a ta děvečka, slova jeho vypravujíc, píšťalku pryč vrhši, k nohám apoštola božieho padla. Tuto jistú pomstu učiněnú Augustinus v knihách zamietá učiněnú proti Faustinovi a praví, by to bylo od křivého proroka propověděno. A takto propověděnie nemá býti jištěno ani utvrzeno, aby mohl řieci, že jesti to ne umem ani rozumem potvrzeným.
Ale podlé obyčeje jest a má býti vypravováno; a potom na té svatbě král svatého Tómy poprosil, aby ženichovi a nevěstě své požehnánie dal. Tehdy svatý apoštol dal jim požehnánie a takto řka: Daj, milý Hospodine, požehnánie své svaté pravice a v jich mysli rač vsieti símě věčného života. To řekl svatý Tomáš, odtud pryč šel. A zatiem nahodi se jeden mládenec, drže[an]drže] dřže palmovú ruozku v ruce a na nie plno daktylového ovoce. Jehožto ovoce jakžto brzo okusi ženich a nevěsta, tak sta ihned usnula a oba jedno viděnie viděla. Zdáše se jima, že jeden král, u velmě veleslavné postavě, přitúliv je, jima vece: Apoštol muoj dal váma požehnánie, abyšta účastna byla věčného života. V tu hodinu ona oba procítivše počesta sobě sen rozprávěti. A v túž hodinu svatý Tuoma apoštol k nima vstúpiv vece: Král muoj nynie se váma zjevil a mě k vám, ač i dveře jsú zavřieny, sem uvedl, aby mé požehnánie nad vámi ovoce neslo.
