při[13v]číslo strany rukopisujela, vzkázati chtiechu. To svatá Hedvika uznamenavši, jim zapověděla a řkúc: Nebojte se, ani posla posielajte, neumruť, dokudž ona nepřijede. A tak se jest stalo. Potom, když se jejie skončenie přiblížilo, chtěl ji Hospodin navštievením svých svatých utěšiti, když toho dne na svaté královny narozenie všecky panny i jejie sluhy na nešpoře biechu, jediná jejie přítelkyně Kateřina, při ní ostavši, viděla, ano k ní lidé u veliké světlosti jdú, ana jim milé vítanie dává a řkúc: Vítaj, má přešlechetná paní Maria Magdaléno, vítaj, svatá Kateřino. Vítajte svaté tetky i svatá Oršilo. A jiným mnohým světiciem vítanie dala, jichžto jest Kateřina spamatovati nemohla. A potom po malé hodině počechu ti světí, což jest Kateřina mohla rozuměti, o jejie skončení[aj]skončení] ſkonczenie mluviti. A jakž se nešpor dokona, tak to viděnie s velikú světlostí zmizalo jest. Též viděnie svatá Hedvika měla jest den svatého Matúše evanjelisty a při tom byly dvě duchovnie panně, jedné řiekali Pinoza a druhé Benedikta. Potom pak, kdyžto Hospodin s ní svú milost ráčil učiniti a jejie tělesné trudné práce dokonati, nábožnú modlitbu učinivši, snažně se Bohu poručivši, skonala jest. To se dálo po božiem narození tisíc[ak]tisíc] Tiſyec dvě stě čtyřidceti třetie léto. A když podlé duchovnieho obyčeje nábožné panny její mrtvé tělo omyti chtiechu, nalezechu na jejiem svatém životě nahém ukrutnú žíni, uzlovatý motovúz, jakž to napřed psáno jest. A to jejie svaté tělo, ješto dřieve pro veliké dielo bylo bledo a černo, poče na se nebeského oslavenie znamenie bráti. A na to všichni hlediechu, ana se osvětluje v sněžné bělosti, i na líci i na rtech se červená jako najkraší obraz, znamenie mrtvého člověka na sobě nic nemaje. V tu hodinu to svaté tělo umyvše, a jakž slušie, krásně na nosidla vloživše, do kostela vnesly a tu do třetieho dne nepochovávajíc, okolo nie bděly, děkujíc i chváléc Hospodina, jenž ráčil svú svatú služebnici tak mnohými a velikými divy oslaviti. Těch dní jedna duchovnie panna jménem Tuta byla krev púštěla, proněžto jí ruka zčernavši otekla. A jakž se brzo svaté Hedviky těla dotkla, ihned zdráva byla. Druhá také duchovní panna jménem Marta súchotiny v ustech, v jazyce i v prsech strastně trpieše, a jakž se, nábožně pomodlivši, tú vodú, jížto svaté Hedviky tělo bylo obmyto, pomazala, tak na tom miestě zdráva byla. A když třetí[al]třetí] trzetie den jejie svaté tělo chtiechu pochovati, tehdy abatyše, dci jejie, káza rúchu, v niežto ležieše, s jejie svaté hlavy snieti a jinú rúchú ji zaviti, neb ta rúcha byla jest dřieve svaté Alžběty, jížto svatá Hedvika tetka byla jest. A protož svatá Hedvika tu rúšici až do skončenie s velikým náboženstvím chovala jest. A potom jejie dci, abatyše, tu rúchu vzemši mezi jinými svat[14r]číslo strany rukopisuyněmi