[11r]číslo strany rukopisuV ten čas uzřevše přietelé, ano se za to Paškazius velmi mútí, mečem její svaté hrdlo protkli. Tehda svatá Lucia, v té bolesti nic řeči nepotrativši, promluvi a řkúc: Zvěstuji vám dnešní den, že se jest mír a pokoj v svaté cierkvi stal i navrátil, neb jest dnes Maximianus umřel a Dioklecián z svého královstvie vyhnán. A jako jest Buoh městu Katanenskému sestru mú Hatu dal za orodovnici, takež mě jest dal Hospodin městu Syrakuskému za obránci. A jakž to svatá Lucia domluvi, tak poslové římští přišedše, Paškazia súdci jemše, jeho před ciesaře do Říma vedli, neb bieše naň před ciesařem žalováno, by byl mnoho křivdy a násilé lidem po všie zemi učinil. Proněžto, jakž brzo jej do Říma přivedli, mnoho zlého naň dovedše, hlavu jemu stieti kázali. A svatá Lucia na tom miestě, kdež raněna, tak dlúho byla, nikam se nehýbavši, až kněžie přišedše božie tělo jí dali a tu skonala i pochována. A na tom miestě jest kostel učiněn. To se jest dálo za těch časuov za ciesařóv, jimžto řiekali jednomu Konstantinus a druhému Maxencius po božiem narození po třech stech letech.
Tuto život svaté Hedviky se vypisuje
Svatá Hedvika byla jest dcera slovutného kniežete Pertoltova, jenž jest byl markrabie bádenský a knieže meránské. Matku měla, jížto jméno bieše Agnes. Ta jest byla dci markrabie orientálského[ad]orientálského] Orietalſkeho, jenž jest byl hrabie rotolický a byl jest syn kniežete Konráta miešenského a lužatského a lanšinberského markrabie. Ta se jest v své mladosti Písmu naučila čísti v Franské vlasti, v tom klášteře, ješto Kictingin slove. Potom Ducha svatého zpósobením oddána jest za Jindřicha, slezské knieže, s nímžto jest měla tři syny a
