[108r]číslo strany rukopisutvář vezřev, ihned ji poznal a s velikým pláčem se jie chytil.
V ta doba svatý Petr její hospodyni, jížto dna bieše ruce zlámala, přivésti kázal a ihned ji uzdravil. Tehda svatého Klimenta máti poče se na něm ptáti, kam by se otec děl. Jížto svatý Kliment odpovědě: Tebe šed hledat, viece se nevrátil. To ona uslyševši, těžce vzdechši i zaplakala[nb]zaplakala] zapkala, avšak se tiem méně mútieše, že bieše syna nalezla, jemužto se obradovala. V ten[nc]ten] teu čas Aquilla a Niceta tu nebiešta, ale po malé chvíli přišedše, uzřešta ženu s svatým Petrem stojiece, počeli jsú tázati, která by to žena byla. Jimžto svatý Kliment odpovědě: Matka má jest, jižto mi jest Hospodin navrátil skrze mého mistra, svatého Petra. Jimžto svatý Petr poče všeckno rozprávěti, kterak se svatý Kliment s mateří shledal. To ta dva uslyševše, zamútivše se, u velikém odivu takto mluvili jsú: Ó, milý Hospodine, pravé li jsú toto věci, čili sen jest! K nimžto svatý Petr povědě: Nezabýváme se, tyto věci pravé jsú. Tehda Niceta a Aquilla, protřevše své tváři rukú, pověděli jsú a řkúc: Já sem Faustin a toto jest Faustus a jsme bratřie, ješto matka naše mní, bychom utonuli v moři. A to řekše, oba se matky chvátili a radostmi plačíc, ji celovali jsú. K nimžto matka vece, jich ještě nepoznavši: Co tiem mieníte? Miesto nichžto svatý Petr odpovědě a řka: Tvá syny jsú toto, ješto s ty mněla, by utonuli. To matka uslyševši, velikými radoštěmi omdlevši na zemi padla, a tu i s synoma plačíci, dlúho na zemi leževši, poče jich tázati: Kterak vám Buoh pomohl, že jste neutonuli? K tomu oni odpověděchu: Když se koráb o skálu roztroskotal, jedné jsme se dcky veliké uchopili, tu nás jedni přievozníci mořští jsú nalezli, v svú lodí nás vsadili, jména nám jiná přezděvše, jedné ctné vdově nás prodali, kteréžto Justina jméno bieše. Ta o nás jakožto o svých syniech péči měla a k učení nás připravila a nás ctně mnoho časuov chovala. Tu v umění prospěvše, jednomu čarodějníku v Jeruzalémě jsma se přikázala, a když jsme jeho falešného seznali, pryč od něho jsme odešli a k našemu milému mistru, k svatému Petru, jsme se přikázali skrze naučenie Zacheovo, jehožto jsme i dnes učedlníci.
Nazajtřie[nd]Nazajtřie] Nazaytczie s těmi třmi bratranci, s Klimentem, s Aquillú a s Nicetem, svatý Petr modlit se Bohu nedaleko odtud jide. Nahodi se jim jeden muž starý, chudé postavy, i promluvi k nim a řka: Líto mi vás, milí bratřie, neb pod dobrým úmyslem vidím vás velmi blúdiece, ani jest Bohu, ani jest čemu na světě se modliti, ani jest od které moci na světě vyššie předjednánie čeho na světě, ale vše, což se na světě děje, to náhodú přicházie a od hvězdné svrchní moci. Jakožto sem já sám v sobě pokusil, jenžto sem nade vše učenie v tom umě[108v]číslo strany rukopisuní,
