preč plovúce, žalostivě otpuščenie [29v]číslo strany rukopisubráchu,
muž ot ženy, žena ot mužě, nebo svú smrt znamenáchu.
Již tonúce, však v naději druh k druhu sě zpoviedáchu
a přietelé, po nich hlediece, pláčem vlasy s svých hlav dráchu.
Pak na dřieví kolébky s dětmi živými nalézáchu
a domovité věci po dřieví sbieráchu.
Tiem přáslem voda mnoho vsí zkazila
a mnoho lidí ztopila.
[II-551]číslo strany edice[25]Doplněk lLéta ot narozenie syna božieho
po tisíc po třech stech po desieti pátého
pro mužobojstvo sta sě súd neslýchaný
ni v českéj zemi vídaný.
Rudolt z Košic zabi Věňkovi, súsědu svému,
pro to Věněk zabi syna jemu.
Pak Rudolt zabi Věňkovi syna.
I by to tak veliká vina,
že [jě]text doplněný editorem nemože ijeden uložiti,
až jima musichu okol v Hradci učiniti.
Šest a šest dobřě oděných
a na jednostajných koních
proti sobě v okol vjeli
a tak jě silně v okole zavřěli.
Rudoltovici jmiechu na odění sukně zelené
a Věňkovici červené.
Rudoltovici [sě]text doplněný editorem prvé dobřě jměli,
ale smysleti nechtěli,
že, když porazili kterého,
nechali choditi jeho.
A ten, jenž bieše chodil,
najviec jim uškodil.
Ale Věňkovici, když kterého srazili,
inhed jeho ku poddání připudili.
Tak Věňkovici i získachu
a Rudoltovici sě jim na milost dachu.
A kakož koli nepřietelský lítý boj byl,
však ijeden z nich života nezbyl.
A však sú sobě oděnie podjímali
a nepřietelsky kláli.
[II-556]číslo strany edice[26]Doplněk 2Toho léta na svatého Jakuba
sta sě v zemi vodú veliká zhúba.
Vsí a domóv mnoho rušila
a obilé přieliš zkazila.
Při tom časě u Moravě zle sě dějieše.
Neb Matěj z Třěnčína,
ten uherský hrdina,
hradóv pomezských několik držieše,
s nich Moravu vši hubieše.
Krále rada jeho naradi,
že na Brodě pány silny [posadi]text doplněný editorem,
již by země bránili
a přěd ty hrady jiezdy činili.
Tehdy Matěj mnoho Uhróv sebra
a třmi sty u[fg]u] w Hradišče všě vsi vzebra.
Tehdy Čechové nebozí,
lsti uherské neznajíce,
dobré rady nejmajíce,
klopotně sě na tři sta Uhróv vybrachu
a k Bandovu sě sami otdachu.
A když na horu češčí lidé vznidu,
Uhři na ně silně vynidu.
Ihned Čechy pobichu
a mnoho jich jechu Uhři na běhu.
Pro to král vojensky na Matějě jide,
ale když Holičě dojide,
přěd ním sě položi
a okolo jeho vojě rozloži.
Nechtě král jinak pracovati,
káza kopáčóm hrad podkopati.
v tom sě jim nezvede,
neb Matěj své kopáčě na hrad vzvede.
Ti [sě]text doplněný editorem nad nášě kopáčě skopachu,
a tak náši kopánie i přěstachu,
[II-557]číslo strany ediceneb jě Uhři tepiechu
a vodú topiechu.
Tu[fh]Tu] Ty Čechy ijedné čsti neučinichu,
jedno že Moravu dohubichu.
Tú vojnú počě sě král styděti.
I chtieše Lipského Jindřicha jieti,
nebo jeho svú hanbú vinieše.
Ale že jmu pan Jindřich silen bieše,
nemože jho tehdy jieti,
ale da to Vilémovi Zajiecovi věděti.
Tolik o něm král s Vilémem rad klade,
až jeho Vilém i popade.
Pro jeho jětie Ostrva vsta proti královi
a proti panu Vilémovi,
neb ten s králem věrně držieše.
A také s králem Střěla bieše.
Ostrva na po[30r]číslo strany rukopisuli
