Spis tento ukazuje, kterému přirození krev pouštěti náleží a v které potřebě, také kterého času, a při vypuštění krve rozsouzení buďto nemocí, nebo zdraví, jakž způsob ji ukazovati bude, to vše nalezneš níže pořádně.

Krve pouštění nic jiného není, jediné zbytečnost jí z těla vedlé potřeby vytažení. O tom smýšlí Avicena, že krev bývá[11]bývá: bywa s jinýni vlhkostmi smíšená[12]smíšená: ſmiſſená v žilách i za koží. A přichází k porušení z příčin[13]příčin: přičyn mnohých, odkudž těžkosti přicházejí na člověka. A to Galenus i jiní lékaři[14]lékaři: lékařij pokládají[15]pokládají: pokladagij za zdraví, jí umenšení v čas slušný, zvláště potřeby.

Oužitky pak tyto krev vypuštěna činí: mysl člověka obveseluje, pamět napravuje, smysly zlepšuje, to jest zrak osvětluje, sluch uší napravuje, řeč činí libou, neduhy v člověku ruší a je rozptyluje, čerstvost dává[16]dává: dáwa tělu [A2v]číslo strany rukopisui posilnění. A v dobrém zpuosobu člověka zachovává.

Krve pouštění z žil tímto[17]zřejmě chyba; tisk z roku 1597 uvádí „těmto“ se zbraňuje: v dětinském věku jako dvanácti let nedošlým za příčinou[18]příčinou: přičynau mdlého jich přirození. Ačkoliv Averoes na dítěti[19]dítěti: ditěti ve třech letech prospěch ukazuje pouštěním[20]pouštěním: pauſſtienim krve, však pochybuje o jeho zdraví, toho odvážil[21]odvážil: odwažyl se. A to učiniti muož každý v takovém zpuosobu. Opět není bezpečné pouštěti lidem starým, kteří k létu šedesátému[22]šedesátému: ſſedeſatému jdú, neb ti pouštěním[23]pouštěním: pauſſtienim krve horkost přirozenou z údů vytahují[24]vytahují: wytahugi až do umdlení, odkudž častokrát náhle mnozí umírají[25]umírají: vmiragij. Těm také není dobře lidem, ješto sou suchého a ušlechtilého, tenkého přirození, mdlým, nezvyklým, opět kdož žaludka sou tvrdého a suchého. Také pracným, lekavým, ženám těhotným. Těm všem užitečné není. Ale místo žil baňkami, buďto počištěním[26]počištěním: počyſſtienim sluší opravovati jich přirození.

Lidem těmto vedlé jich přirození jest krve žilami pouštění velmi