času v nebezpečenství býti.

Kdy by a kterého dne umyslil krev pustiti, pošetř pilně znamení, na kterém by bylo dobré, prostřední a výborné pouštění, maje k tomu první naučení, to vše zachovaj při tom.

Při zatětí pak žíly a toku krve ihned s pilností šetř, krev pobělavá téci začne-li, tehdy ihned ji daj zastaviti, neb tu pustiti jest sobě života umenšiti. Pakli mimo tu jiné barvy okáže se, nezastavuoj ji až do proměnění, u příkladu krev černá začne-li téci z žíly, nepřekážej jí, až se okáže červená. Opět začne-li téci hustá, nech ji, až se okáže řidká. Pakli vodnatá, tehdy až se okáže hustá. Jestli pak začne jíti hustá, spolu černá, kalná, nesluší ji pustiti, nebo není v zpuosobu dobrém, z čehož, kdyby ji pustil, nemoci těžké by neušel. I toto znaj, jestli neduh zastaralý, pro nějž krev pouštíš, tehdy z toho oudu púštěj, v kterém bolest a trápení máš. Pakli jest neduh nový, tehdy pouštěj naprotiv z druhé strany údu toho, kterýť trápení činí mnoho.

Figuru tuto jsem člověka s údy všemi před žílami pouštění postavil, aby každý, šetře úduov těch na ní, tak je na svým těle znamenal a v těch žíly. A o jedné každé četl, jaký užitek by krve z ní vypuštěný vzíti měl a tak aby se pro zlepšení zdraví svého zpraviti mohl i směleji i bezpečněji pouštěl.

[#]obrázek nebo jiný grafický prvek

Tyto žíly k hlavě mají zření své: Žíla prostřed čela zaťata jest k tomu prospěšná, kdo se smyslem pomine aneb kdy jest člověk z paměti vytržen a jako nablázní bývá. Také proti novému malomocenství, přílišnému horku v očí, proti pokaženému mozku, [osutí]text doplněný editorem[181]doplněno podle tisku z roku 1597 hlavy, svrabu, prašivosti i jiným