Puštědlníka měj umělého, zvyklého a rozšafného, ten aby uměl k rozdílnému času strojiti pušťadlo, také bez fortele žíly zatínati. Neb puštědlník neumělý a nezvyklý v žíle našíř dělá rány, aby udeřil bez chyby, což velmi škodí. Týž puštědlník bez rozvážení hluboké dělá rány, tak, že někdy, žílu protna, obrazí nervy musculecizojazyčný text i arteriicizojazyčný text, z čehož votok bývá a někdy na tom místě vlhkosti shromáždění jako hlíza, což trápení, když se přihodí, dává dosti obé. To také znaj, že puštědlník má míti pušťadlo v čas teplý prostředně široké, neb toho času není potřebné rány dělati v žíle veliké, neb krev horká a tenká v ten čas k vyjití jest hotová a snažná, jestli by pak jinak učinil, mnoho by životných duchů s ní vypustil a člověka k vomdlévaní by připravil. V čas pak studený to náleží širším dobře pušťadlem žílu zatínati, a to krve pro hmotnost, neb v čas studený jest krev hmotnější a hustší nežli jiný, tak učiníš, aby, pruoduch pohodlný maje, vyšla a užitek, pro který pouštíš, přinesla: neb jinák ránu toho času učinil-li by souženou, tak by krev vypustil