za[9]číslo strany rukopisujisté v tu chvíli
těm, kteříž jsou při tom byli.
Jak překrásné panny, pani
vzaly své bídné skonání,
čehož jsou se nenadály,
by takový konec vzaly.
Tu také hned toho času
při tom přenešťastném kvasu
cihelný krov se podvrátil,
ten žalosti neukrátil.
V velkém hurtu a bouchání
jako v přehrozném hřímání
koho jen koli zasáhl,
hnedky každého povalil.
Což když lidé uslyšeli,
velmi se toho zděsili,
co se činí, ne[10]číslo strany rukopisuvěděli,
přímo s křikem tam běželi.
Kdežto slyšeli křik hrozný,
což jest vše k víře podobný,
od žen, též také i děti,
čehož museli želeti.
Tu jich také devět mrtvých
vzali z toho místa zbitých,
kteřížto tu nenadále
zhynuli převelmi náhle.
Což ještě více oznámím,
s velkou žalosti vypravím,
nevěsta také konec tu
vzala v nešťastnou chvíli tu.
Kterouž našli samu třetí
tak přežalostně ležeti
s dvěma [11]číslo strany rukopisuměstskými dcerkami,
překrásnými družičkami.
Všechněch jich dvadceti bylo,
kteréž to stavení zbilo,
raněných pět a dvadceti
mužů, žen, tolikéž děti.
Mrtvé k hrobu provodili
a náležitě pohřbili
s pláčem, s velikou žalosti,
litujíce toho dosti.
Protož, ó, milý křesťané,
slyšíc o tom skutku Páně,
chtějme sobě příklad vzíti
a hleďme se polepšiti.
Nechtějme jiných souditi,
nevíme, co má přijíti
z nás na [12]číslo strany rukopisujednohokaždého,
jest v tom moc Boha samého.
On na věrné kříž dopouští,
však do konce neopouští,
potrestaje jich zde časně,
potom přijme v bydlo věčné.
Což na onoho svatého
Joba přetrpělivého,
jaké dopouštěl trápení
i rozličná pokušení.
Tím tolko chtěl ho zkusiti,
kterak to bude snášeti;
on snášel s trpělivosti,
čekal od Boha milosti.
Pozbyl statku, všeho[b]všeho] wſſého[13]„é“ – možná se jedná pouze o skvrnu na papíře jmění
i dítek, co v okamžení
v[13]číslo strany rukopisušecko to poroučel Bohu,
maje v něho víru mnohú.
Bůh ho všech neřesti zprostil,
bíd a pokušení zhostil,
dal mu zase syny, dcery,
rozmnožil ho v jeho jmění.
I my v něho víru mějme
a jeho se nespouštějme,
onť zachová smrti náhlé,
zlé příhody[c]příhody] přijhodý nenadále.
A smiluje se nad námi
jako otec nad dítkami,
ačkoli neposlušnymi,
bídnými, velmi hříšnými.
Ó, zvol[ej]text doplněný editoremme srdcem k ně[14]číslo strany rukopisumu,
jakžto k Stvořiteli svému,
žádejme za pomoc jeho,
Pána Boha jediného.
Ó, všemohúcí Bože náš,
prosíme tebe každý čas,
rač nás sám opatrovati
před ďáblem i náhlou smrti.
Přede všemi nepřáteli,
kteříž by nám škodit chtěli,
opatruj nás milý Otče,
nás všech milostivý tvorče.
Popřej času ku pokání,
ukaž nám své smilování,
nedej[14]nedej: neday v hříších zemříti,
ty, jenžs nás ráčil stvořiti.
