zajisté v tu chvíli

těm, kteříž jsou při tom byli.

Jak překrásné panny, pani

vzaly své bídné skonání,

čehož jsou se nenadály,

by takový konec vzaly.

Tu také hned toho času

při tom přenešťastném kvasu

cihelný krov se podvrátil,

ten žalosti neukrátil.

V velkém hurtu a bouchání

jako v přehrozném hřímání

koho jen koli zasáhl,

hnedky každého povalil.

Což když lidé uslyšeli,

velmi se toho zděsili,

co se činí, nevěděli,

přímo s křikem tam běželi.

Kdežto slyšeli křik hrozný,

což jest vše k víře podobný,

od žen, též také i děti,

čehož museli želeti.

Tu jich také devět mrtvých

vzali z toho místa zbitých,

kteřížto tu nenadále

zhynuli převelmi náhle.

Což ještě více oznámím,

s velkou žalosti vypravím,

nevěsta také konec tu

vzala v nešťastnou chvíli tu.

Kterouž našli samu třetí

tak přežalostně ležeti

s dvěma městskými dcerkami,

překrásnými družičkami.

Všechněch jich dvadceti bylo,

kteréž to stavení zbilo,

raněných pět a dvadceti

mužů, žen, tolikéž děti.

Mrtvé k hrobu provodili

a náležitě pohřbili

s pláčem, s velikou žalosti,

litujíce toho dosti.

Protož, ó, milý křesťané,

slyšíc o tom skutku Páně,

chtějme sobě příklad vzíti

a hleďme se polepšiti.

Nechtějme jiných souditi,

nevíme, co má přijíti

z nás na jednohokaždého,

jest v tom moc Boha samého.

On na věrné kříž dopouští,

však do konce neopouští,

potrestaje jich zde časně,

potom přijme v bydlo věčné.

Což na onoho svatého

Joba přetrpělivého,

jaké dopouštěl trápení

i rozličná pokušení.

Tím tolko chtěl ho zkusiti,

kterak to bude snášeti;

on snášel s trpělivosti,

čekal od Boha milosti.

Pozbyl statku, všeho jmění

i dítek, co v okamžení

všecko to poroučel Bohu,

maje v něho víru mnohú.

Bůh ho všech neřesti zprostil,

bíd a pokušení zhostil,

dal mu zase syny, dcery,

rozmnožil ho v jeho jmění.

I my v něho víru mějme

a jeho se nespouštějme,

onť zachová smrti náhlé,

zlé příhody nenadále.

A smiluje se nad námi

jako otec nad dítkami,

ačkoli neposlušnymi,

bídnými, velmi hříšnými.

Ó, zvol[ej]text doplněný editoremme srdcem k němu,

jakžto k Stvořiteli svému,

žádejme za pomoc jeho,

Pána Boha jediného.

Ó, všemohúcí Bože náš,

prosíme tebe každý čas,

rač nás sám opatrovati

před ďáblem i náhlou smrti.

Přede všemi nepřáteli,

kteříž by nám škodit chtěli,

opatruj nás milý Otče,

nás všech milostivý tvorče.

Popřej času ku pokání,

ukaž nám své smilování,

nedej v hříších zemříti,

ty, jenžs nás ráčil stvořiti.