Zpívá se jako: Ach, můj smutku, má žalosti.

Křesťanský člověče milý,

nebuď ospalý, zpozdilý,

poslyš, coť budu zpívati,

pořádně vypravovati.

Co se jesti nyní stalo,

slyšíce pozorúj málo,

toho léta přítomného

šestnáctstého devátého.

To šestého dne měsíce

února v Erffurtu městě,

jenž jest v durynské krajině

nám všem jistě dosti divné.

Kdež u Michala Svatého

byl dům člověka možného,

Frydrych Mikuláš měl jméno,

…fenštejna[4]torzovité slovo řečeno.

[Kter]text doplněný editoremýž svatební veselí

strojil své jediné dceři

tak, jakž svaté nařízení

jest po vší křesťanské zemi.

Kdežto se sešli přátelé,

tolikéž jiní sousedé,

kteréž k to… …ku[6]torzovité slovo byli,

ženich, nevěsta zvolili.

Ženich jisté jméno měl

Ondřej, příjmím Kallenberger,

jsa řemesla jirchářského,

Goldbach jméno vlasti jeho.

Když přišel čas uložený,

ab… …vření[7]torzovité slovo,

šli jsou s velikou slavnosti

do chrámu Páně s radosti.

Tu od správce církevního

potvrzení času toho

byli dle jeho ouřadu,

nenadáli jsou se pádu.

Šli zase domů s radosti,

jsouc provázení od hosti,

kteříž byli při jich sňátku

toho všeho pro památku.

Jakž se pak domu přibrali,

tu hned za stoly sedali,

jedenkaždý dle hodnosti

užil svého místa dosti.

Kdežto před ně přednášíní

jsou pokr[mové]text doplněný editorem [ro]text doplněný editoremzliční,

nebylo nač pomysliti,

čehož by neměl najíti.

Jak od jídla, tak i pití,

kdo, co chtěl, kázal si líti,

jsouc veselí s bázni Boží,

nenadáli jsou se hoři.

Když tak v veliké radosti

ztrávili drahný čas dosti,

již k čtvrté hodině bylo,

po poledni se blížílo.

Tu jsa všickni nasýceni

dálo se z stolů sklízení,

pak ženícha šeňkovali,

kdo, jak moh, pomoc dávali.

A potom s velkou vděčnosti

všickni přísedící hosti,

Pánu [Boh]text doplněný editoremu děkovali

z toho, co jsou […]text doplněný editorem[11]nečitelné přijali.

Od jídla, také nápoje

chvály božské prospěvuje,

jak náleží při takových

sňátcích, svatebních veselích.

Potom pak kratochvíl měli,

jeden s druhým rozpravěli,

jsa všickni spolu veselí,

o žalosti nevěděli.

Aj, toť na pohlaví ženské

upadla, věřtež mi jistě,

podlaha s horní světnice,

kdež muži byli sedíce.

Ó, jaký křík, naříkání

stalo se tu hnedky maní,

co činiti nevěděli,

žalostně n[a]text doplněný editorem[12]roztržený papír, na stránce jen „n-“ to hleděli.

Tu hned z ženského pohlaví

pojednou svůj konec vzaly

jednáct osob, pravím vskutku,

ach, nastojte toho smutku.

Ó, Bože, ó, Bože milý,

kterak v tu nešťastnou chvíli

žalostné bylo kvílení,

křík a ukrutné ječení.

Z toho tak nenadálého

pádu převelmi hrozného

smutně na retuňk volali,

pomoci sobě žádali.

Ach, jak patření žalostné,

slyšení kříku bolestné

bylo zajisté