Rej[92v]číslo strany rukopisuna Kolína na hospodu a nedal se žádnému znáti za den neb za dva, v tom znamenal, že ten hospodář byl lotr urvalý, i myslil sobě takto: „Kde jest hospodář lotr, tu se hosté dobře nemají, musím já sobě hospody jinde hledati.“ Večer pak znamenal hospodář na Eilenšpiglovi, že by jinou hospodu měl, kázal jiným na lůže spat jíti, a jemu nic. Tedy řekl Eilenšpigel: „Kterak jest to, pane hospodáři, však já za stravu tak dobře platím jako ti, jimž[jf]jimž] gijmž na lůže spat jíti velíte a já tuto na lavici spáti mám.“ Odpověděl hospodář: „Hle, teď máš dvě plachty.“ I uprdl se velmi, a řekl: „Teď máš hlavní polštář.“ Potřetí se uprdl ještě více, řka: „Teď máš již celé lůže, poživ toho až do jitra a sklaď mi na hromadu, ať je zase pospolu najdu.“ Eilenšpigel mlčel a myslil sobě: „Hleď, teď již dobře vidíš, musíš tomuto šejdýři šibalstvím zaplatiti.“ I ležel noc tak na lavici. Měl pak ten hospodář pěkný stůl s pouzdrem, otevřev jej Eilenšpigel, na něj se usral a zase jej zavřel. Ráno pak před hospodářovu komoru přišed, řekl: „Hospodáři, děkuji vám z hospody.“ A s tim velmi se uprdl, řka: „Slyštež, totoť jest peří z lože, hlavní polštář, prostěradlo, svrch[93r]číslo strany rukopisuní peřinu i s lůžkem na hromadu jsem složil.“ Odpověděl hospodář: „Pane hosti, to dobře, já potom, když vstanu, na to pohledím.“ Řekl Eilenšpigel: „Učiňte to a ohlédněte se vůkol, naleznete.“ S tim šel s domu ven. Hospodář v poledne mnoho hostí[jg]hostí] Hoſti míti měl, kterýž na pěkném stole jísti chtěli, a když to pouzdro otvíral, nechutná vůně šla proti němu, i nalezl na něm hovno a řekl: „Zaplatil mi podlé skutku prdění, odplatil usráním.“ Tehdy kázal ho zase přivesti, chtěje ho lépe vyprubovati. Eilenšpigel přišel zase a s hospodářem o to lotrovství smířil se, takže potom na měkém loži léhal.
Historia LXXIX.
Kterak Eilenšpigel hospodáři zněním peníze zaplatil
V Rejně Kolíně Eilenšpigel za dlouhý čas na hospodě byl. I trefilo se, že jídlo pozdě k ohni přistaveno bylo, až právě k poledni přišlo, což těžké Eilenšpiglovi bylo, že se tak dlouho postiti měl, tu těžkost hospodář na něm dobře znamenal, i řekl mu: „Kdo nechcete čekati, až by jídlo hotovo bylo, ten může jísti, co má.“ Eilenšpigel šel a snědl žemli, s tim na ohniště šel.
