[56v]číslo strany rukopisuTedy pomyslil Eilenšpigel sám u sebe takto: „Co chceš učiniti, teď jest zima a musíš trpěti, cožkoli trpěti můžeš.“ I zjednal se u kožišníka za tovaryše. Když pak na verštat šel a kožich šíti chtěl, nepřivykl tomu smradu, i řekl: „Pfi, pfi, co smrdí, jsi bílej co křída[fv]křída] křida a smrdíš co hovno.“ Řekl mu kožišník: „Co toho nerád čiješ a jdeš tam sedět, to, což smrdí jest přirozené a jest od vlny, kterouž ovce má na pravém boku.“ Eilenšpigel mlčel a myslil řka: „Jedno zlé musí zahnati druhým, i ubzděl se tak nevonně, až mistr i žena jeho nosy zacpati musili, a kožišník řekl mu: „Co děláš? Chceš-li tak nemravně sráti, jdi z světnice ven na dvůr a ser tam, jak chceš.“ Odpověděl Eilenšpigel: „Toť jest člověku mnohém přirozenějí ke zdraví nežli smrad od ovčích koží.“ I dí mu kožišník: „Buď to zdravé, nebo nic, chceš-li bzdíti, jdi na dvůr.“ Eilenšpigel mu řekl: „Mistře, ne tak, nebo žádný prd v zimě býti nemá, ale máť býti vždycky v teple, a že to tak jest, uprdněte se, ten smrad rovně jako teplost do nosu vchází, nebo z tepla přišel.“ Kožišník mlčel, srozuměv tomu dobře, že lotrovskou koží[fw]koží] Koži podšitý byl, i umyslil sobě, že ho chovati dlouho nechce. Eilenšpigel předce [57r]číslo strany rukopisusedě šil a odplíval, i chlupy z oust kašlem vymítal. To vida kožišník, pohleděl na něj a mlčel až do večera, když měli jísti, tedy řekl mu mistr: „Milý tovaryši, já vidím dobře, že ty při tomto řemesle rád nejsi, a u mne se vidí, že ty žádný pravý tovaryš kožišnický nejsi, nebos tomu nepřivykl, kdyby při tom toliko čtyři noci pospal, hned by tak potom neodkašlával, protož, milý tovaryši, nelíbí-liť[fx]nelíbí-liť] neljbiliť se zde u mne zůstati, můžeš zítra bohdá preč vandrovati.“ S tím nechal ho kožišník s pokojem, neb ho potřeboval.
Historia LII.
Kterak Eilenšpigel u téhož kožišníka v kožích suchých i mokrých ležel tak, jakž mu kožišník ten byl rozkázal
Kožišník s manželkú svou spat šel, Eilenšpigel vydělané kůže vzav, kteréž na bidle visely, a suché vykvašené i mokré vnesl spolu na podlahu a do prostředku mezi ně vlezl, tak až do jitra v nich spal. Tedy vstav mistr, viděl, že kůže z bidla sňaté byly, i běžev na patro a chtěl se Eilenšpigle ptáti, věděl-li by co o kožech, a nenalezše Eilenšpigle, viděl kuože suché i mokré spolu ležeti, sem i tam skládané, i vel[57v]číslo strany rukopisumi
