„Tako[51v]číslo strany rukopisuvého vlka jsem já nemínil, než šedivou sedlskou sukni jmenoval jsem vlkem.“ Dí mu Eilenšpigel: „Milý mistře, jáť jsem toho nevěděl, ale kdybych byl věděl, že váš umysl takový, byl bych raději sukni udělal než vlka.“ Krejčí nechal toho tak. Stalo se opět po čtyřech dnech, že mistr večer opět ustal, i chtělo mu se spáti, zdálo mu se, že by pacholku bylo ještě brzo spat jíti, i ležela tu sukně ušitá až do rukávův, tedy mistr vzav sukni i rukávy, hodil je k Eilenšpiglovi, řka: „Přihoď ještě rukávy k sukni, potom také jdi spat.“ Odpověděl Eilenšpigel: „Tak učiním.“ I pověsil sukni na hák a rozsvítil dvě svíce, na každou stranu jednu, vzav také jeden rukáv, házel jej na sukni, když pak ty dvě svíce shořely, rozsvítil jiné dvě, a tak oba rukávy na sukni házel až do jitra. I vstav ráno mistr, do světnice všel, Eilenšpigel mistra se nelekl, ale vždy předce tak rukávy házel. Mistr stoje díval se mu, řka: „Kýho čerta to děláš za kejklířství?“ Odpověděl Eilenšpigel hněvivě: „Toť mně není žádné kejklířství, jáť jsem tu celou noc stál a rukávy na sukni házel, nechtějí se jí[fp]jí] gi držeti, byloť by lépe, abyšte mi byli spat jíti kázali, než byšte mi rozkázali teprv je přimí[52r]číslo strany rukopisutati a věděli jste, že jest to daremná práce.“ Řekl mu krejčí: „Co jest to má vina? Já-liž jsem věděl, žes ty tomu tak rozuměti chtěl, jáť jsem tak nemínil.“ Dí k němu Eilenšpigel: „Nech čert má tu záplatu, máte-li obyčej o každé věci jináč praviti, nežli míníte, kterak to spolu trefiti se může, kdybych ten úmysl tak věděl, byl bych ty rukávy také dobře přišil a asi dvě hodině pospal, protož můžete vy nyní ve dne seděti a šíti, poněvadž mně se také spáti chce a půjdu hned spat.“ Řekl mu mistr: „Nechoď, mně ne tak náleží, jáť tebe za vospalce chovati nechci.“ A tak se spolu vadili, až krejčí v té svádě Eilenšpigle za světlo upomínal, aby mu je zaplatil. V tom Eilenšpigel pobrav své věci[fq]věci] wěcý pospolu, preč vandroval.
Historia XLVIII.
Kterak Eilenšpigel učinil, aby tři krejčí z nějakého okna dolův upadli, a potom lidem pravil, že je vítr dolův srazil
V městečku jménem Brenburku byl Eilenšpigel hospodou dvě neděle, podlé té hospody bydlil krejčí, ten měl tři tovaryše, kteříž seděli v okně, a když Eilenšpigel mimo ně šel, vždycky se
