[47r]číslo strany rukopisua na něho nemyslil, když vně byl. Tehdy řekl pacholek: „Mistře, toto jest Eilenšpigel, kterýž každému lotrovsky činí, a kdybyšte vy mu to tak poručili, jak on vám rozkázal, aby to učinil a nenechal by toho.“ Odpověděl mistr: „Co jest mi rozkázal?“ Řekl mu pacholek: „Rozkázal vám své boty špikovati a měl říci mazati, jáť bych jich nechtěl mazati, ale špikovati, tak jako se pečeně špikuje.“ Tehdy řekl mu mistr: „Učiníme tak, jakž nám rozkázal.“ I vzav to sádlo[ff]sádlo] Sadlo, zkrájel je a boty jako pečeni špikoval. I přišel Eilenšpigel v pondělí zase, jsou-li boty hotový. Mistr pověsil je na stěnu a ukázal mu na ně řka: „Tuď visí.“ Eilenšpigel vida, že tak boty špikovaný byly, smál[fg]smál] ſmal se a [47v]číslo strany rukopisuřekl: „Kterak jste vy tak dobrý mistr, že jste připravili je tak, jakž jsem vám rozkázal, co za to chcete míti?“ Mistr řekl: „Starý groš.“ I dal mu. A vzav boty své tak špikované, šel z domu ven. A mistr i pacholek vidouce, smáli se za nim, pravíce mezi sebou, nemělo se mu to státi, jest vošálen. S tim běžel Eilenšpigel zase k tomu domu a hlavu s rameny do skla vstrčil, nebo světnice na zemi stála. I řekl ševci: „Mistře, jaký jest to špik, kteréhož jste vy k mým botám užívali, jestli svinský, čili kancový?“ Divil se tomu mistr i pacholek, naposledy viděl, že by to Eilenšpigel byl, kterýž v okně ležel, hlavú s rameny rámce okna polovici již vyrazil. Rozhněval se mistr a řekl: „Co ty, zrádce, nechceš toho nechati? Budu tě timto kyjem přes hlavu bíti.“ Řekl mu Eilenšpigel: „Milý mistře, nehněvejte se, rád bych věděl, jaké by to sádlo bylo, jímž jste mi boty špikovali, jestli svinské, čili kancové.“ Mistr se hněval a řekl mu, aby mu okno jeho nelámal. Odpověděl Eilenšpigel: „Nechcete-li mi pověděti, jaké to sádlo jest, tedy musím se jiného ptáti.“ Tak Eilenšpigel z toho okna zase vyskočil a mistr na pacholka svého se hněval. I řekl k němu: „Tys [48r]číslo strany rukopisuradu dal, dejž mi také radu, aby sklo mi zas uděláno bylo.“ Pacholek ten mlčel, ale mistr nebyl chuten a řekl: „Kdo jest toho ošidil, já jsem to vždycky slýchal. Kdo s blázny zachází, že ten málo na nich vyhrá, bych já byl to učinil, byla by má okna vcele zůstala.“ Pacholek proto vandrovati musil a šel do flanderské země, opustiv svého hospodáře, kteréhož chytrosti učil.
Historia XLV.
Kterak Eilenšpigel jednomu ševci v Vismaru hovna zmrzlá místo sádla prodal
Času jednoho Eilenšpigel nějakému ševci v Vismaru škodu velikou učinil a mnoho koží mu zkazil,
