zavázal, avšak aby mu toho nedržal, na to spoléhaje, že ten, kdož takový závazek od něho přijme, vzhlédaje na blízké přátelství a krevní příbuzenství, nijakž pro jeho i svou lehkost nebude smíti na něho toho pronésti a zjeviti. A to z té přičiny, že vždycky jeden každý radši poctivost, děti, bratří aneb přátel svých vidí a ochraňuje, nežli by jim sám k jakému posměchu neb lehkosti pomáhati měl. A tak skrze takové jeho přestoupení i Kristus, protivník náš (kterýž všecky věci ví) nic méně jeho bude nenáviděti, než jako toho, kterýž jest se sám nad svou ctí zapomenul a ji propadl, v čemž my nemalé zaslíbení, užitek i také fortel a pomoc míti budeme.
Anděl.
Každý přítel neb otec moudrý
má mládencům udělovati dobré rady
a včas je k ctnostem vésti,
aby nemusil za ně těžké pomsty nésti.
Neb kdož toho může spasitedlně napraviti
a chce se k tomu skutečně přičiniti,
ten těžký počet před Bohem musí z toho činiti.
Ďábel.
Pak všickni ti a takoví obmyslové jistě nám všem dobře platní a i potřební sou, neb mnoho sme předéšlých časův skrze služebníky náše takových lidí (ješto sou se pítí odříkali) tím způsobem přemohli a k sobě obrátili, ješto bez pochyby i vy též činíc nemálo těch, jimž pití odporné jest, také k tomu přivedete, že se takovým kratochvilným obmyslům našim smáti i to mluviti, a nýbrž sámi k tomu vésti budou, aby se pití nezapovídalo, než každému svobodné bylo. A kdož by koli nalezen byl, že by se chtěl odřeknouti, tehdy aby ho za dobrého neměli, a to z té příčiny, že možné ani také slušné není, aby člověk to zdržeti měl neb mohl.
Jak vysokého povolání světští i duchovní lidé k pití mají napomínáni a ohýbáni býti.
Anděl.
Ďábel vždycky o vysoké lidi usiluje,
a když je přemůže, v tom se velice raduje.
Tu naději v tom maje,
že po nich mnohý jiný postupuje,
jich zlého příkladu užívaje
a v tom i kratochvíl maje.
Ale těžká těm, kdož těch zlostí,
následujíc jsouc v hojnosti,
ctností dobrých ustupujíc,
a nýbrž z nich posměch majíc.
Ďábel.
Při všelijakých také vysokého povolání mocných, moudrých, a zvláště duchovních lidech