vrchností svých časté naučení mívají, jak by se pití varovati měli, s předkládaním, co by jim zlého z toho přijíti aneb jak by jim to zle slušeti mohlo, pak ti a takoví, totiž mládenci, nechť se tak přísnými slovy jako proti tovaryšuom svým, neb své rovni nezasazují. Než toliko veďte a napravujte je, ať jim pěkně a oulisně odpovídají, a to takovými slovy, že by jistě sami mnoho za to dali, aby takové připíjení zastaveno býti mohlo, a že to dobře znáti mohou, jak veliká škoda na těle, duši i také statku z toho přichází. Ale však, že nejsú z počtu moudrých a vysoce rozumných lidí, a protož musí se své rovni (totiž mladých lidí, kteříž za obyčej sobě připíjení) přídržeti, chtějí-li take mezi lidmi vidíni býti, a aby je páni a přátelé jejich tim více sobě vážili, v známost a v ůbyčej vjíti. Neb moudří lidé málo jeden druhému kdy v čem poslouží, a zvláště když by mu to jakou škodu neslo, než každý fortele a užitku svého, jakž může, hledí. Ale mládenec, když podstatu a tovarystvo jaké má, tehdy že hledí tím platnějí a užitečnějí rodičům svým sloužiti, a protož jsouc u věku tom, dosti hodných přičin mají takového totiž sobě rovného tovarystva se přídržeti, jakž pak mnozí z vás, starých již lidí, těch časův také ste činívali.
Anděl.
Kdož k Bohu celou naději má
