úto[69r]číslo strany rukopisučiště. Nebo pokánie orodovalo za tě k svrchovanému bohu a ty jsi dcera najvyššieho, panna veselá, smějící vždy a skrovná!“

A když tázala Asenech anjela jména jeho, odpověděl: „Jméno mé napsáno jest prstem božím v knihách těchto, nevýmluvné sú, aniž na člověka smrtedlného slušie to řéci neb pověděti.“

A řekla Asenech, držiec kraj plášče[aq]plášče] plaſſcz kray[3]v rukopise značen chybný slovosled jeho: „Jest li že sem nalezla milost před očima [69v]číslo strany rukopisutvýma, posaď[ar]posaď] popad se maličko na lože[as]lože] leze toto, na němžto nižádný nikdy neseděl, a připravím tobě stuol!“ I řekl anjel: „Přines brzo!“ I postavila a položila před ním chléb chutný a víno a zelé staré a stuol nový. Řekl anjel: „Přines mi plást strdi!“ A když ona, zamúcena jsúci, stáše, proto že plástu strdi neměla, řekl k ní anjel: „I jdi do pivnice tvé, nalezneš plást strdi na stole tvém!“ I nalezla plást strdi bielé, vel[70r]číslo strany rukopisumi čisté a vuoně jeho velmi chutná. I řekla Asenech: „Pane, nemám plástu strdi, ale řekl jsi usty tvými svatými, i stalo se jest, ano vuoně jeho jako dýchanie úst tvých.“

I zasmál se anjel rozumóm Asenech a ztáhl ruku i dotekl se hlavy jejie, řka: „Blahoslavena jsi, neb opustila jsi modly a uvěřila jsi u boha živého! A dobře přicházející ku[at]ku] o pánu bohu u pokání[au]pokání] pokanie, nebo jiesti budú z toho plástu, který[av]který] ktere sú zplodily včely rajské, be[70v]číslo strany rukopisurúce z úst ruoží ráje božieho. A z toho jedie všickni anjelé boží, a ktož kolivěk z toho budú jiesti, živi budú na věky!“

A ztáhl ruku svú, ulomil maličkú částku tej strdi a snědl on; ostatka podal v usta Asenech i řekl[aw]řekl] rzekla: „Jedla jsi chléb nebo pokrm života a mazána jsi křižmem svatým. A po dnešní den tělo tvé obnoví se a kosti tvé zdrávy budú a síla tvá bude bez pohnutie a mladost tvá starosti neopatří a krása tvá ne[71r]číslo strany rukopisupomine a budeš za hlavné město; ustanovené všem utiekajícím k jménu[ax]jménu] niemu pána boha všemohúcieho, krále věkuov.“

A ztáhl ruku svú pravú, dotekl se plástu, kteréhož bieše ulomil, a ihned byl vešken celý jako kdy dřieve. A ztáhl ruku svú pravú, dotekl se prstem svým ukazujícím kraje strdi, kterým stáše k východu slunce. A odtáhl prst svój k sobě a přivedl jej na krajinu plástu, jímž bieše obrácen k západu slunečnému, a stránka[ay]stránka] ſtranku