[A3r]číslo strany rukopisu Oktaviánovi Conzaga postavili, docela a zauplna, po mnohém a dlouhém mezi stranami jednání a uvažování, dokonáno a zavříno. Že jsme my k vyplnění mezi námi a dotčenými stavy k těmto smluveným a svoleným puňktům na svrchujmenovaného bratra našeho a jiných naších rad dobré zdání a vyhledání svolili, a vejslovně sami za sebe, dědice a potomky naše, řídíme a ustanovujem zjevně a předevšemi na časy věčné a nepominutedlné, jakž svrchu dotčeno, tyto pořád psané puňkty a artikule.

Najprvé. Aby všeckno nepřátelství, protivenství, nářky, přečinění, pohubení, a vůbec všelijaká učiněná moc, což se koli v těch časích válečných od poddaných a obyvatelův těchto zemí zběhlo a působilo, buď společně neb rozdílně, věčně zapomenuto, zmrtveno a zkaženo bylo, tak aby žádný žádnou měrou pro to dále obtěžován nebyl.

Druhé. Jak jsou se biskupové, opatové, preláti a jiné osoby duchovní v těch zemích i s teology[a]s teology] Theologÿ a juristy lenenského universitatu víc než jednou psaním svým ohlašovali a zjevně vyznali: že by ne k příčině takových příhod snešená a svolená smlouva osmého dne listopádu v Gentu, země flanderské, mezi strejcem naším panem Vilémem z Nasu, rytířem Tovaryšstva zlatého a prince z Uranie podlé stavův holandských a zelandských s jedné a druhých stavův z strany druhé, přijata a zavřená, katolické římské církve k žádné ujmě nebo skráce[A3v]číslo strany rukopisuní,