Historia o obyvatelích a mučedlnících města Litoměřic…

Praha, Nové Město pražské: Daniel Carolides z Karlšperka, 1619. Strahovská knihovna (Praha, Česko), sign. AO XV 10, 1r–4r. Editor Stejskalová, Jitka. Ediční poznámka
<<<10<1r–1v2r2v3r3v4r>>10>>
Skrýt ediční aparát Skrýt obsah

zjí[2v]číslo strany rukopisumajíce, usmrtili, ve dne i v noci lstivě přemejšleje, a zvláště, jak by bez zbouření lidu obecného zjímáni mohli býti, častou radu držívali, až pak vždy obravše čas k předsevzetí svému příhodný, lid zbrojný tejně, za příčinou všelikterak smyšlenou, aby v lidu rozbroje neučinili, nastrojili, času nočního domy skrze zradu znamenané vizitovali, a dvadceti čtyry osoby sousedů mužů pobožných zjímavše, svázané do věže hluboké a tmavé u brány Michalské tak řečené je zpustili. Po vykonání toho vzpomenuli na jednoho ševce, kterýž tu na předměstí nedaleko od brány Michalské, na Dubině slove, chaloupku svou měl. A ten byl obžalován před Pichlem a jeho pomocníky, že by o večeři Páně mimo kšaft Kristův[b]Kristův] Kryſtú jináče smejšlel. Ten člověk sprostný, že mu nebezpečenství nastává, tomu odněkud porozuměl a nepochybně od někoho navrženo měl. I přemýšlel, jakým by prostředkem mohl tomu nebezpečenství v cestu vjíti a tak život svůj zachovati. Nebo znal to dobře, bude-li jat, že se žádné milosti nenaděje. I zavřev se v příbytku svém, jakž nejlépe mohl, případnosti té chvíle toliko očekával, až k tomu přišlo, že týž příbytek jeho byl od zbrojných obklíčen. Což ubohý švec znamenav, činil se však toho jako nevědomý, vzal sobě v mysl, co by těm tyrannům bylo příjemného. A té chvíle vzal sobě v řemesle svém na práci, že kůže namínal, a jako by mu se nětco přitom nedařilo, dal se v lání, hromování a po malé chvíli zpíval zase některé písně hanebné a oplzlé, a to hlasitě. A naposledy k další líbosti nepřátelům začal obvýšným hlasem píseň: Ó, Maria, matko milostivá, etc. To slyšíce nepřátelé, pilně uší[c]uší] vſſi svých nachejlili a jedni k druhým nejprvé tiše a potom hlasitě a jednomyslně mluvili. Náš jest zajisté, náš jest, nechme jej nebohého s pokojem. Ale kdyby byl některou pobožnou píseň zpíval nebo modlitbu Páně říkal, byl by spolu s jinými za to hrdlo dal. I zanechavše ubohého ševce, ani rozkazu vrchnosti své neposlechli a odešli. Z toho se rozuměti může, jaká ty časy zdivočilost lidí byla, jaké modlářství v mnohých vkořeněno bylo.

X
bKristův] Kryſtú
cuší] vſſi
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 6 měsíci a 6 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).