[4r]číslo strany rukopisua jestliže který z těch ubohých lidí k břehu se dostana, buď sám sobě pomoci, neb skrze přátely sobě pomoženo míti mohl, tehdy ti Mikyskovští vidlicemi od břehův je odháněli a některé ty ubohé již na poli mrtvé lidi[i]lidi] lidj, vidlami těmi je odstrkujíce, dobíjeli. Takové ukrutnosti těch bezbožných Mikyskovských kdyby nebylo, mnozí mohli při životech zůstati a obhájeni býti. Jakož pak manželka jednoho z týchž ubohých mučedlníkův pravých, dcera toho ukrutného otce, primasa Pichle, o niž napřed, jak žádného milosrdenství na něm obdržeti nemohla, položeno jest, přiběhši k Labi, ihned do vody vskočila, a znamenavši mezi jinými manžela svého, ano se topí a svázaný jsouc, sobě pomoci nemůže, jemu v tom prospěti chtěla, chopivše jej rukama, však pro mdlobu těla a hlubokost vody jemu pomoci nemohla, ale jeho se nezpustivše, spolu s týmž manželem utonula, jakož na osvědčení toho, jakž tomu ukrutnému a nemilostivému otci svému pověděla, že ji více vdávati nebude, tak spolu držící se s týmž manželem druhý den z vody vytaženi byli. Měl-li jest ten tyranský, bezbožný otec nad tim jakou žalost, kdo ví? Ale těžce, nebo taková ďáblem pojatá srdce, zdaliž napravená bývají, nýbrž raději k svému horšímu zlému jako klopotem chvátají a od svého mistra ďábla snažně k tomu vedeni bývají, nebo on s takovými jako od Boha již do konce zavrženými snadně své dílo působí a koná. A tak věrní mučedlníci Kristovi pravou poznalou pravdu lidem smrtedlným z svých srdcí sobě vyníti nedali. Kteřížto všickni pro pravdu těla a krve Pána našeho, Ježíše Krista 30. dne měsíce máje léta 1418. v Labi ztopeni jsou a té své pobožnosti a stálosti u víře věrným Čechům takový příklad po sobě zanechali a mezi všemi mučedlníky národu českého v trpělivosti druhé místo slušně jsou opanovali.