po[4v]číslo strany rukopisuhanech, nebo křesťanech, nemajíce v tom žádného rozdílu aneb zdravého uvážení, sluší-li nám svých ctných chválitebných obyčejův, zvyklostí, jak v střídmosti jídla a pití, tak poctivý a slušný oděv opovrci a jiného nestoudného obyčeje následovati[d]následovati] naſledowati.

V saské zemi když se pitelé na kvas sejdou, v konvicích a džbáních jim pití nositi postačiti nemohou, než přinesouce necky, vínem neb pivem je naplní a miskou píti nutí, a kdo se tak s [A5r]číslo strany tisku[5r]číslo strany rukopisuními hanebně ožírati nechce, všickni ho za nepřítele mají a mnohokrát i mordové skrz to se stávají. V Livoní, tak řečené krajině, kdo najvíc může píti a nejčastějí ožralým bývá, tem mezi ními jest nejpřednější hrdina, protož také každý z ních hodnou mzdu za takové ožralství béře, že vodnotedlnost, ouplavici, dnu a jiné nemoci těžké začasté mívají etc.cizojazyčný text

Ješto Pán Bůh stvořil svět pro člověka, aby člověk, na něm jsa, užíval [A5v]číslo strany tisku[5v]číslo strany rukopisustřídmě těch věcí, kteréž jemu Bůh ku potřebám[e]potřebám] potřebam tělesným z štědrosti své zříditi ráčil, a člověka stvořil pro sebe, aby člověk jej a skutky jeho poznal, a poznaje, aby samého ctil, chválil, miloval a vzýval. Ale jak se ta povinnost od nás ku Pánu Bohu, stvořiteli našemu, vykonává, na oko se dosti spatřuje, že by nebylo divu, aby Bůh dal zemi železnou a nebe měděné, aby se nic nerodilo, jak těch darův božích, od něho nám v hojnosti daných, hanebně [A6r]číslo strany tisku[6r]číslo strany rukopisumnozí užíváme a žádné spravedlnosti ani ctnosti při ních nezachováváme. A tak darové boží násilí trpí a lkaje volají k Bohu, aby je od takové porušitedlnosti vysvobodil, nebo když se daru božího užívá ne k tomu konci, pro který jest stvořeno, děje se jemu násilí a křivda, protož Bůh mstíti bude nad těmi, kteří daruov jeho zle užívají proti vůli boží a Bohu neděkují z toho, což z štědroty jeho přijímají

Nevděčnost pak velikou ku [A6v]číslo strany tisku[6v]číslo strany rukopisuPánu Bohu i tím mnozí dokazují, když na tom nepřestávají, co jim z vůle a z milosti své darův dávati a udělovati ráčí, ale ještě víceji žádají a po zboží dychtí, chtíc to jeden sám míti, co jeho kolik sousedův statku má, berouc na sebe lakomou žádost onoho krále Achaba a Jezabelky, na přikázaní boží deváté[f]deváté] déwáté nic se neohlédaje, že žádné věci bližního svého žádati nemá. A takoví, majíc všeho dobrého dosti, však se s bližním svým aneb s [A7r]číslo strany tisku