[370r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupce„U lidí nemožné jest, ale ne u boha, neb všěcky věci možné jsú u boha.“

Mc10,28 I poče jemu Petr praviti: „Aj, my opustili sme všěcky věci a šli sme po tobě.“ Mc10,29 Otpověděv Ježíš vecě: „Věrně pravi vám, nižádný nenie, jenž by opustil dóm nebo bratry nebo sestry nebo otcě nebo máteř nebo syny nebo pole pro mě a pro čtenie, Mc10,30 jenž by nevzal stokrát tolikéž nynie v času tomto, domóv i bratří i sestr i mater i synóv i polí s protivenstvími a v budúciem věku život věčný. Mc10,31 Ale mnozí budú první poslední a poslední první.“

Mc10,32 I biechu na cěstě vstupujíce do Jeruzaléma, a předchodieše jě Ježíš i diviechu sě a následujíce bojiechu sě. A pojem opět dvanádste, poče jim praviti, které by věci měly jemu přijíti, Mc10,33 neb aj, vstupujeme do Jeruzaléma a syn člověka bude dán kniežatóm kněžským a mistróm a starším a potupie jej smrtí a dadie ho pohanóm Mc10,34 a posmievati sě budú jemu a uplijí[45]uplijí] + eius lat., nemá var. i ubičují[46]ubičují] + eius lat., nemá var. i zabijí jeho, a třetí den vstane.

Mc10,35 I přistúpie k němu Jakub a Jan, syny Zebedeova, řkúce: „Mistře, chceme, aby což kolivěk prositi budeme, učinil nám.“ Mc10,36 A on řekl jest jim: „Co chcete, ať učiním vám?“ Mc10,37 I řekli sú: „Daj nám, abychme jeden na pravici tvé a druhý na levici tvé seděla v slávě tvé.“ Mc10,38 Ale Ježíš vecě jim: „Neviete, co prosíte. Móžete li píti kalich, kterýž já piem, nebo křstem, kterýmž já sě křstím, křstíti?“ Mc10,39 A oni řekli sú jemu: „Móžeme.“ Ale Ježíš vecě jim: „Kalich zajisté, kterýž já piem, píti budete a křstem, jímžto sě já křstím, pokřstěna budeta. Mc10,40 Ale seděti na pravici mé nebo na levici nenie mé dáti vám, ale kterýmž připraveno jest.“ Mc10,41 A uslyšěvše desět, počeli sú sě hněvati proti Jakubovi a Janovi. Mc10,42 Ale Ježíš povolav jich, vecě jim: „Viete li, že ti, kteříž sě vidie kniežětstvie držěti nad pohany, panují nad nimi [a kniežata jich moc mají nad nimi]text doplněný editorem[47]a kniežata jich moc mají nad nimi] et principes eorum potestatem habent ipsorum lat.? Mc10,43 Ale ne tak jest mezi vámi, ale ktož kolivěk bude chtieti býti větší, bude váš sluha. Mc10,44 A ktož kolivěk bude chtieti mezi vámi první býti, bude všěch služebník. Mc10,45 Neb i syn člověka nepřišel jest, aby mu bylo slúženo, ale aby slúžil a dal duši svú na vykúpenie za mnohé.“

Mc10,46 I přijdú do Jericho. A když jdieše on z Jericho i učedlníci jeho i mnohý zástup, syn Timeóv Bartimeus slepý sedieše vedlé cěsty žebřě. Mc10,47 Kterýžto když uslyšě, že Ježíš Narazetský jest, počě volati a řéci: „Ježíši, synu Davidóv, smiluj sě nade mnú!“ Mc10,48 I hroziechu jemu mnozí, aby mlčal. A on mnoho viec voláše: „Synu [b]označení sloupceDavidóv, smiluj sě nade mnú!“ Mc10,49 A stav Ježíš, přikáza ho zavolati. I povolachu slepého řkúce jemu: „Dobré mysli buď, vstaň, volá tě.“ Mc10,50 Jenžto vrh rúchem svým, vyskočiv přijide k němu. Mc10,51 A otpověděv jemu Ježíš, řekl jest: „Co chceš, ať učiním tobě?“ A slepec řekl jest jemu: „Mistře, ať bych viděl.“ Mc10,52 Tehdy Ježíš řekl jemu: „Jdi, viera tvá tě jest zdráva učinila.“ A ihned jest prozřěl a jdieše po něm na cestě.

XI.

Mc11,1 A když sě přibližováchu k Jeruzalému a k Betaní k hoře Olivetské, poslal jest dva z učedlníkóv svých Mc11,2 a vecě jim: „Jděte do hrádku, jenž jest proti vám, a ihned vejdúce tam, naleznete oslátko přivázané, na němžto ještě nižádný z lidí neseděl, otvěžte[48]otvěžte] + illum lat. a přiveďte. Mc11,3 A pakli vám kto die: Co činíte?, řcěte, že pánu potřeben jest, a ihned je[49]je] gie rkp. propustí sěm!“ Mc11,4 A otšedše nalezli sú oslátko přivázané před branú vně na rozcěstí i otvieží je[50]je] gie rkp.. Mc11,5 A někteří tu z stojících praviechu jim: „Co činíte otvazujíce oslátko?“ Mc11,6 Kteřížto řekli sú jim, jakož bieše přikázal jim Ježíš, [i]text doplněný editorem[51]i] et lat. propustili sú jim. Mc11,7 A vedli sú oslátko k Ježíšovi, vzkladše na ně rúcha svá, i vsědě na ně. Mc11,8 A mnozí rúcha svá stlali sú na cěstě, a jiní ratolesti sěkáchu z dřievie a stláchu na cěstě. Mc11,9 A kteříž předcháziechu, i kteříž po něm jdiechu, voláchu řkúce: „Spas ny! Požehnaný, jenž jest přišel ve jméno páně, Mc11,10 požehnané, jenž jest přišlo, královstvie otcě našeho Davida. Spas ny na výsosti!“ Mc11,11 I vjide v Jeruzalémě do chrámu. A obezřěv všěcky, když již bieše večernie hodina, vjide do Betanie se dvanádsti.

Mc11,12 A jiného dne, když vjidechu z Betanie, lačněl jest. Mc11,13 A když uzřě zdaleka fík mající listie, přijide, zdali co snad nalezl na něm. A když přijide k němu, nic nenaleze kromě listie, neb nebieše čas fíkový. Mc11,14 A otpověděv řekl jest jemu: „Již viec navěky nižádný ovotce z tebe nejěz!“ I slyšiechu učedlníci jeho.

Mc11,15 I přijdú do Jeruzaléma. A když vjide do chrámu, poče vymietati prodavače a kupcě v chrámě a stoly penězoměncóv a stolice prodávajících holubice převracě. Mc11,16 A nepřepúštieše, aby nižádný orudie nepřenesl přes chrám, Mc11,17 a učieše řka jim: „Však psáno jest, že dóm mój dóm modlitebný nazván bude všěm lidem, vy ste jej pak učinili jeskyní lotrovskú.“ Mc11,18 To uslyšěvše kniežata kněžská a mistři, hledáchu, kterak by jej zatratili, bojiechu sě zajisté jeho, neb vešken zástup divieše sě nad učením jeho. Mc11,19 A když jest byl večer učiněn, vychá[370v]číslo strany rukopisuzieše