[369v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcetajně tázáchu jeho: „Proč sme my nemohli vyvrci jeho?“ Mc9,28 I řekl jest jim: „Ten národ v ničemž nemóž vyjíti, jedině v modlitbě a v postu.“ Mc9,29 A odtud šedše, jdiechu mimo Galilei, aniž chtieše, by kto věděl.
Mc9,30 I učieše učedlníky své a pravieše jim, že syn člověka zrazen bude v rucě lidské i zabijí jej, a zabit jsa, třetí den vstane. Mc9,31 Ale oni nevědiechu slova a bojiechu sě jeho otázati.
Mc9,32 I přišli sú do Kafarnaum. Jenž když doma bieše, tázáše jich: „Co ste na cěstě přemietali?“ Mc9,33 A oni mlčiechu, neb zajisté na cěstě biechu sě mezi sebú hádali, kto by z nich byl větčí. Mc9,34 A posadiv sě, povola dvanádsti i vecě jim: „Chce li kto první býti, bude všěch poslední a všěch sluha.“ Mc9,35 A vzem dietě, postavi jě uprostřed nich. Kteréžto když obje, vecě jim: Mc9,36 „Ktož kolivěk jedno z takovýchto dietek přijme ve jméno mé, mě přijme. A ktož kolivěk mě přijme, ne mě přijímá, ale jeho, jenž mě jest poslal.“
Mc9,37 Otpovědě jemu Jan řka: „Mistře, viděli sme jednoho, ve jméno tvé vymietajíc diábly, jenž nenásleduje nás, a zabránili sme jemu.“ Mc9,38 Ale Ježíš vecě: „Neroďte brániti jemu. Neb nižádný nenie, jenž by činil moc ve jméno mé a mohl brzo zle mluviti o mně. Mc9,39 Neb ktož nenie proti vám, za vásť jest. Mc9,40 Ktož kolivěk zajisté nápoj dá vám čieši vody ve jméno mé, že jste Kristovi, věrně pravi vám, neztratí otplaty své.“
Mc9,41 „A ktož pohorší jednoho z těchto maličkých, ješto věřie v mě, dobré jest jemu viece, by byl přivázán žrnov osličí k hrdlu jeho a v moře puštěn byl. Mc9,42 A bude li tě horšiti ruka tvá, utni ji. Dobré jest tobě mdlému vjíti k životu nežli dvě rucě majíciemu jíti do pekelného ohně neuhasitedlného, Mc9,43 kdežto črv jich neumierá a oheň neuhašuje sě. Mc9,44 A pakli noha tvá pohoršuje tě, utni ji. Dobré jest tobě kulhavému vjíti v život věčný nežli dvě nozě majíciemu puštěnu býti do pekelného ohně neuhasitedlného, Mc9,45 kdežto črv jich neumierá a oheň jich nebývá uhašen. Mc9,46 Pakli oko tvé pohoršuje tě, vylup jě. Dobré jest tobě šilhavému do královstvie božieho vjíti nežli dvě oči majíciemu puštěnu býti do pekelného ohně, Mc9,47 kdež črv jich neumierá a oheň nebývá uhašen. Mc9,48 Všeliký zajisté ohněm bude osolen a všeliká obět[38]obět] + sale lat. bude osolena. Mc9,49 Dobrá jest sól. Pakli sól bude bláznivá[39]bláznivá] insulsus lat., v čem ji ozdobíte? Mějte v sobě sól a pokoj mějte mezi sebú.“
X.
Mc10,1 A odtud vstav, přišel jest do krajin[40]krajin] kragim rkp. židovských za Jordán, i sejdú sě opět zástupové k němu, a jakož [b]označení sloupcebieše obykl, opět učieše jě. Mc10,2 A přistúpivše zákonníci, tázáchu jeho, slušie li muži ženu pustiti, pokúšejíce jeho. Mc10,3 A on otpověděv, řekl jest jim: „Co vám jest přikázal[41]jest přikázal] geſt přikazal geſt rkp. Mojžieš?“ Mc10,4 Kteřížto sú řekli: „Mojžieš přepustil jest knížky otpudné napsati a pustiti.“ Mc10,5 Jimžto otpověděv Ježíš, vecě: „K tvrdosti srdcě vašeho napsal jest vám přikázanie toto. Mc10,6 Ale ot počátka stvořenie samcě a samici učinil jest jě bóh.“ Mc10,7 A řekl jest[42]A řekl jest] navíc oproti lat., + Et dixit var.: „Proto opustí člověk otcě svého a matku a bude sě přídržěti ženy své, Mc10,8 a budeta dva v jednom těle. A tak již nejsta dva, ale jedno tělo. Mc10,9 Protož což jest bóh spojil, člověk nerozlučuj.“ Mc10,10 A v domu opět učedlníci jeho o témž tázáchu ho. Mc10,11 I řekl jest jim: „Ktož kolivěk pustí ženu svú a jinú pojme, cizoložstvo činí nad ní. Mc10,12 A pustí li žena mužě svého a za jiného sě vdá, cizoloží.“
Mc10,13 I obětováchu jemu dietky, aby sě jich dotýkal, ale učedlníci zahrožováchu těm, ješto obětováchu. Mc10,14 Kteréžto když uzřě Ježíš, hněvivě přijě i vecě jim: „Nechte dietek jíti ke mně a nebraňte jim, neb takových jest královstvie božie. Mc10,15 Věrně pravi vám, ktož kolivěk nepřijme královstvie božieho jako děťátko, nevejde v ně.“ Mc10,16 A přitúleje jě a vkládaje rucě na ně, žehnáše jě.
Mc10,17 A když bieše vyšel, na cestě[43]na cestě] in viam lat., in via var. předběh jeden, klek na koleno před ním, prosieše jeho řka: „Mistře dobrý, co učiním, abych život věčný přijal?“ Mc10,18 A Ježíš řekl jest jemu: „Co mě nazýváš dobrým? Nižádný nenie[44]Nižádný nenie] nemo lat., non est var. dobrý, jediné jeden bóh. Mc10,19 Přikázanie znáš: Nescizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectvie, neučiníš oklamánie, cti otcě tvého i matku.“ Mc10,20 A on otpověděv, vecě jemu: „Mistře, všěcky tyto věci zachoval sem ot mladosti mé.“ Mc10,21 A Ježíš vzhléd naň, zamilova jeho i řekl jest jemu: „Jednohoť sě tobě nedostává: Jdi, kteréž koli věci máš, prodaj a daj chudým a budeš mieti poklad v nebi. A poď, následuj mne.“ Mc10,22 Jenž zamútiv sě v slově, otjide truchle, neb bieše maje mnohá vladařstvie. Mc10,23 A obezřěv sě Ježíš, vecě učedlníkóm svým: „Kterak nesnadně, ktož peniezě mají, v královstvie božie vejdú!“ Mc10,24 A učedlníci sě diviechu v sloviech jeho. Tehdy Ježíš opět otpověděv, vecě jim: „Synáčkové, kterak nesnadno jest úfajícím v peniezě v královstvie božie vjíti! Mc10,25 Snáze jest velblúdovi skrzě dieru jehelnú projíti nežli bohatému vjíti v královstvie božie.“ Mc10,26 Kteřížto sě viece diviechu, řkúce sami sobě: „A ktož móž spasen býti?“ Mc10,27 A vzhléd na ně Ježíš, vecě:
