ko[369r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceliko ste košóv drobtóv plných zdvihli?“ Řkú jemu: „Dvanádste.“ Mc8,20 „Kdyžto i sedm chlebóv mezi čtyři tisíce, koliko košóv drobtóv ste vzěli?“ I řkú jemu: „Sedm.“ Mc8,21 I pravieše jim: „Kterak ještě nerozumiete?“

Mc8,22 I přijdú do Bethsaidy a přivedú jemu slepého i prosiechu jeho, aby sě ho dotekl. Mc8,23 A popad ruku slepého, vyvede ho z ulice, a plinuv v oči jeho, vzloživ rucě svoji, otáza jeho, viděl li by co. Mc8,24 A prohléd vecě: „Vidím lidi jako stromy chodiece.“ Mc8,25 Potom opět vloži rucě na oči jeho, i poče viděti a navrácen jest, tak že vidieše jasně všěcky věci. Mc8,26 I pusti jeho do domu svého řka: „Jdi do domu tvého, a vejdeš li do ulice, nižádnému neprav.“

Mc8,27 I vyšel jest Ježíš i učedlníci jeho do hrádkóv Cezaree Filippova a na cěstě tázáše učedlníkóv svých řka jim: „Kým mě býti pravie lidé?“ Mc8,28 Kteřížto otpověděli sú jemu řkúce: „Janem Křstitelem, jiní Heliášem a jiní jako jednoho z prorokóv.“ Mc8,29 Tehdy die jim: „Ale vy kým mě býti diete?“ Otpověděv Petr vecě jemu: „Ty jsi Kristus.“ Mc8,30 I zahrozil jest jim, aby nižádnému nepravili o něm.

Mc8,31 I poče jě učiti, že musí syn člověka mnohé věci trpěti a potupen býti ot starších a ot svrchních kněží i ot mistróv a zabit býti a po třech dnech z mrtvých vstáti. Mc8,32 A zjěvně slovo mluvieše. A popad jej Petr, poče ho tresktati. Mc8,33 Jenž obrátiv sě a vida učedlníky své, pohrozil jest Petrovi řka: „Jdi za mnú šatane, nesmyslíš, které věci božie jsú, ale které jsú lidské.“

Mc8,34 A svolav zástup s učedlníky svými, řekl jest jim: „Chce li kto po mně jíti, zapři sám sebe a vezmi kříž svój a následuj mne. Mc8,35 Neb kto bude chtieti duši svú spasenu učiniti, zatratí ji. Pakli kto ztratí duši svú pro mě a pro čtenie, spasenu ji učiní. Mc8,36 Neb co bude platno člověku, by vešken svět získal, a škodu učinil by duši své? Mc8,37 Neb co dá člověk v otměnu za duši svú? Mc8,38 Neb kto sě mnú styděti bude a mými slovy v pokolení tomto cizoložném a hřiešném, i syn člověka zahanbí jej, když přijde, v oslavě otcě svého s anděly svými.“ Mc8,39 I pravieše jim: „Věrně pravi vám, že jsú někteří z teď stojících, kteřížto neokusie smrti, až uzřie královstvie božie přicházějície v moci.“

IX.

Mc9,1 A po šesti dnech poje Ježíš Petra a Jakuba a Jana i vede jě na horu vysokú súkromě sám[36]sám] solos lat., solus var. i proměnil sě jest před nimi. Mc9,2 A rúcha jeho učiněna jsú stkvúcie, bielé přieliš jako snieh, jakéhož barvieř na zemi nemóž biela učiniti. Mc9,3 I u[b]označení sloupcekáza sě jim Heliáš s Mojžiešem a biechu mluviece s Ježíšem. Mc9,4 A otpověděv Petr, vecě Ježíšovi: „Mistře, dobré jest nám zde býti. I učiňme tři stany: tobě jeden a Mojžiešovi jeden a Heliášovi jeden.“ Mc9,5 Neb nevědieše, co by řekl, biechu zajisté bázní zstrašeni. Mc9,6 I učiněn jest oblak zastěňuje jě i přijide hlas z oblaku řka: „Tentoť jest syn mój najmilejší, poslúchajte jeho.“ Mc9,7 A ihned obezřěvše sě, nižádného viec sú neviděli, jediné Ježíše toliko s sebú. Mc9,8 A když sstupováchu s hory, přikáza jim, aby nižádnému, které věci sú viděli, nepravili, jeliž když syn člověka z mrtvých vstane. Mc9,9 I zdržěli sú slovo u sebe tiežíce sě, co by bylo, když z mrtvých vstane. Mc9,10 I otázachu jeho řkúce: „Což tehdy pravie zákonníci a mistři, že by Heliáš musil náprvé přijíti?“ Mc9,11 Jenž otpověděv vecě jim: „Heliáš když přijde, tepruv navrátí všěcky věci. A kterak jest psáno o synu člověka, aby mnohé věci trpěl a potupen byl? Mc9,12 Ale pravi vám, že i Heliáš přišel jest a učinili sú jemu, což sú kolivěk chtěli, jakož psáno jest o něm.“

Mc9,13 A přišed k učedlníkóm svým, uzře zástup veliký podlé nich a mistry otázky činiece s nimi. Mc9,14 A ihned vešken lid uzřev jeho[37]jeho] Iesum lat., eum var., podivil sě jest a vzbáli sú sě a přiběhujíce pozdravováchu jeho. Mc9,15 I otáza jich: „Co mezi sebú zpytujete?“ Mc9,16 A otpověděv jeden z zástupu, vecě: „Mistře, přinesl sem syna mého k tobě, majícieho ducha němého, Mc9,17 jenž kdež kolivěk jeho pochytí, tepe jím a zsliní a škřípí zuby a schne. I řekl sem učedlníkóm tvým, aby ho vyvrhli, a nemohli sú.“ Mc9,18 Jenž otpověděv jim, vecě: „Ó národe nevěřící, kterak dlúho u vás budu? Dokavad vás trpěti budu? Přineste jej ke mně!“ Mc9,19 I přinesli sú ho. A když jej uzřě, ihned jej duch zarmúti, a udeřiv sebú na zemi, kácieše sě slině. Mc9,20 I otáza otcě jeho: „Kterak mnoho času jest, jakž sě jemu to přihodilo?“ A on vecě: „Ot dětinstva. Mc9,21 A často jej v oheň i u vodu metáše, aby jej zatratil. Ale móžeš li co, spomoz nám, slituje sě nad námi.“ Mc9,22 A Ježíš vecě jemu: „Móžeš li věřiti, všěcky věci možné jsú věříciemu.“ Mc9,23 A ihned vzvolav otec dietěte, se slzami pravieše: „Věřím, pane, spomoz nevěření mému!“ Mc9,24 A když uzřě Ježíš, an sě sběhuje zástup, pohrozil jest duchu nečistému řka jemu: „Hluchý a němý duše, já tobě přikazuji, vyjdi ot něho, a viec aby nevcházěl veň!“ Mc9,25 A vzkřičěv a mnoho jím sápav, vyjide ot něho i učiněn jest jako mrtvý, tak že mnozí pravili, že jest umřěl. Mc9,26 Ale Ježíš držě ruku jeho, pozdviže ho i vstal jest. Mc9,27 A když vjide do domu, učedlníci jeho