[196v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcespravedlná před bohem, chodiece ve všem přikázaní i v spravedlnostech hospodinových bez žaloby. L1,7 A nebieše jima syn, protože bieše Alžběta bezdětkyně a oba biešta proběhla své dni[7]dni] dnij rkp.. L1,8 I stalo sě jest, když Zachař[8]Zachař] navíc oproti lat., + Zacharias var. požíváše popovstvie v řádu své třiedy před bohem, L1,9 podlé obyčeje popovstvie po losu vjide[9]vjide] exiit lat., aby kadidlo položil, vejda do chrámu hospodinova. L1,10 A všecko množstvie lidu bieše vně a modléše sě[10]a modléše sě] orans lat. v chvíli kaděnie. L1,11 I zjěvi sě jemu anjel hospodinóv, stoje napravo oltářě kadidlného. L1,12 A Zachař uzřěv, smúti sě a strach sě naň říti. L1,13 I vecě k němu anjel: „Nelekaj sě, Zachaři, neboť jest uslyšána prosba tvá a tvá žena Alžběta urodí tobě syna i vzděješ jemu jmě Jan. L1,14 A bude tobě radost a utěšenie a mnozí sě budú radovati jeho narození, L1,15 neboť bude veliký před hospodinem[11]hospodinem] + et lat., vína i pitie opilého nebude píti a svatého ducha bude naplněn ještě v životě své mateře L1,16 a mnoho synóv izrahelských obrátí k hospodinu bohu jich. L1,17 A on pójde před ním v duchu i v moci Heliášově, aby obrátil srdcě otcóv v syny a nevěrné k múdrosti spravedlných, chystati hospodinu osadu svrchovanú.“ L1,18 I povědě Zachař k anjelovi: „Otkud to vzviem? Nebo já jsem kmet a má žena přeběhla jest své dni.“ L1,19 A otpověděv anjel, vecě jemu: „Já jsem anjel[12]anjel] navíc oproti lat. Gabriel, jenž stojím před bohem, a poslán jsem s tobú mluviti a to tobě zvěstovati. L1,20 Aj toť, budeš mlčěti a nebudeš moci promluviti až do toho dne, když sě to stane, protožes nevěřil mým slovóm, ješto sě vyplnie v svém času.“ L1,21 A bieše osada čekajíc Zachařě a diviechu sě, že on tak dlúho mešká v chrámě. L1,22 Pak vyšed nemožieše k nim promluviti. I poznachu, že jest viděnie viděl v chrámě. I[13]I] + ipse lat. jěl sě k nim [b]označení sloupcekývati[14]jěl sě … kývati] erat innuens lat. i osta něm. L1,23 I sta sě, když sě naplnichu dnové jeho služby, otjide do svého domu. L1,24 Pak po těch dnech počala jest Alžběta, jeho žena, a tajila sě za pět měsiecóv řkúci, L1,25 že tak učinil mně hospodin v těch dnech, v nichžto jest vezřěl, chtě otnésti[15]otnésti] otnesti Kyas ote mne[16]ote mne] navíc oproti lat. mú potupu mezi lidmi.

L1,26 Pak v šestém měsieci seslán jest anjel Gabriel ot boha do města galilejského, jemužto jmě Nazareth, L1,27 k děvici otdané za muž, jemužto jmě bieše Jozef, z domu Davidova, a jmě dievcě Maria. L1,28 A všed anjel k niej, vecě: „Zdráva, milosti plná, hospodin s tebú, blahoslavenás ty mezi ženami.“ L1,29 To když uslyšě, zamútila sě jest v jeho řěči i mysléše, kteraké jest to pozdravenie. L1,30 I vecě jie anjel: „Nelekaj sě, Maria, nebo si nalezla milost před bohem. L1,31 Aj toť, počneš v životě a porodíš syna a vzděješ jemu jmě Ježíš. L1,32 Ten bude veliký a syn Vrchnieho bude slúti. I dá jemu hospodin bóh stolici Davida, otcě jeho, a bude kralevati v domu Jakubovu na věky L1,33 a jeho králevství nebude dokonánie.“ L1,34 I řekla jest Maria k anjelovi: „Kterak sě to stane, když já mužě neznaji?“ L1,35 A otpověděv anjel, vecě jie: „Duch svatý sstúpí v tě a moc Najvyššieho zacloní tě. A protož což sě z tebe narodí svaté, bude slúti syn boží. L1,36 A toť, Alžběta, tvá rodička[17]rodička] + et lat., tať jest počala syna v své starosti. A již jest šestý měsiec téj[18]téj] tej Kyas, ješto slóve bezdětkyně, L1,37 že nebude nesnadné u boha všeliké slovo.“ L1,38 I pověděla jest Maria: „Aj toť, roba hospodinova, staň sě mně podlé slova tvého.“ I otjide ot nie anjel.

L1,39 A povstavši Maria v těch dnech, otjide do záhořie s chvátaním, do města židovského, L1,40 i vjide v dóm Zachařiev a pozdravi Alžběty. L1,41 I sta sě, když uslyšě Alžběta pozdravenie Marijino, vzradova sě děťátko v jejiem ži[197r]číslo strany rukopisuvotě,