Předmluva k pobožnému a křesťanskému čtenáři o úžitku historí a tohoto kalendáře

Mnohým se tato práce při sebrání a vydání Kalendáře historického netoliko nová a neobyčejná, ale snad i daremní a neužitečná zdáti bude. Nebo někteří všecko to, což prvé nebývalo, zamítají a potupují, na starých dosti míti se domnívajíce. Těm odpovědíti se může: Jak nic tak starého není, což by při počátku svém nové a neobyčejné nebylo: a to, což nyní nové jest, když v léta vejde, časem svým také starodávní bude. Také tuto nic nového se nepředkládá než předešlých časuov historiaecizojazyčný text a některé starodávní i nové paměti na jisté dni pro lepší pamět se poznamenávají. Jiní, majíce takové kalendáře latinské a německé, tento za zbytečný a nepotřebný položí, poněvadž z kněh cizího jazyku ty věci gruntovnějí poznány býti mohou. Těm, co se jejich osob dotýče, za pravé dáti se musí; však aby, což sami skrze známost jazykův umějí, toho sprostnějším, kterýchž mnohem větší počet jest, v jazyku přirozeném čísti nezáviděli. Ta povaha jest dobrých věcí, že všem známy a se všemi zděleny býti žádají. Kterým se pak přílišná krátkost v poznamenání některých hodných pamětí znelíbí, ti vážiti mohou, že se tuto nepsala celá historiacizojazyčný text aneb kronika, kteráž bez pochyby k dokonání svému náležité obšírnosti potřebuje. Ale není potřebí, kdo jak souditi bude, toho vykládati aneb na všecko obzvláštně odpovídati. Ta toliko žádost na všecky vůbec se vzkládá, aby ne což jest pochybeno, ale co se při zbírání dotčeného kalendáře předně mínilo a na jaký konec na světlo vychází, k tomu prohlédali. Z přirození povinni jsme obecného dobrého vyhledávati. Že pak některý deset hřiven přijal, a jinému jedna toliko jest dána, to nestíhlá mou[p5v]číslo strany rukopisurost