mou[p5v]číslo strany rukopisurost Boží spravedlivě mezi lidi tak rozdělila.

Dále, k jakému úžitku kalendář tento sloužiti může a co v sobě zavírá, potřebí jest o tom správu učiniti. A protož najprvé věděti sluší, že kteříž historie a kroniky s pilností čtou, dvojího úžitku nabývají; jedno poznávají, co se před nimi v světě paměti hodného zběhlo, a tudy vtip, rozum a smysl svůj vostříce, netoliko jako z dětinství vycházejí a v dospělý věk rostou (poněvadž neznati, co se před tebou stalo, jest vždycky dítětem býti), ale také moudrosti a opatrnosti té nabývají, že o přítomných a budoucích věcech po jistých příčinách zdrávě souditi mohou. Druhé, šetříce v historích rozličných příkladův, život svůj jako po pravidle spraviti, ctností a chvalitebných skutkův následovati, hanebných nešlechetností a hříchův uvarovati se mohou. Nebo historiacizojazyčný text jest magistra vitaecizojazyčný text, mistryně a pravidlo života lidského a zrcadlo, v kteréžto, kdož se nahlédne, pozná, čeho se přídržeti a čemu vyhnouti, v čem se opraviti a v čem jiným za příklad býti má. Obecné přísloví jest: Nic povědíno býti nemůže, což by prvé dávno mluveno nebylo. Tak také slušně říci můžem: Nic tak nového a neobyčejného v světě se nepřihází, čehož by v pominulých letech podobenství nějaké nepředešlo. A ačkoli my nyní, jako na náklonku světa postaveni, vážíce, jak mnohé neřesti a těžkosti ze všech stran nás obklíčily, spravedlivě na časy své jako nešťastné naříkáme a předešlá léta vychvalujeme, však nic méně historiaecizojazyčný text to nám ukazují, že i předkové naši před některým tisícem let své veliké bídy snášeti musili a tuž písničku s námi nejednou opakovali: Felix o nimium prior aetas!cizojazyčný text Ó, jak šťastný jest předešlý věk! Nebo jako za naších let, tak i vždycky od počátku bývaly rozličné proměny v obcech a v královstvích, při rejimentu a správě, při osobách vznešených, tak, že někteří z nízkého stavu a povolání divným spuosobem vzhůru zrostli a nad jiné se povýšili: jiní proti tomu z veliké slávy a vyvejšenosti svrženi, pod ty, kteréž prvé v potupě měli, slouti musili. I to při tom z kronik se poznává, kterak ctnost nikdá bez slušné odplaty a nešlechetnost bez spravedlivé pokuty nezůstává. Pakli svět kdy tak oslepený jest, že ctnosti nevšímá a neváží, nébrž proti tomu nešlechetné a zlé lidi zvelebuje ctí, však ne[p6r]číslo strany rukopisutoliko