[p4r]číslo strany rukopisuzdární synové ku poctivosti a zvelebení služme, nevynášejíce toho, což by k potupě, hanbě a zkáze její bylo, ale což by se k vzdělání jejímu vztahovalo, o to se s pilností snažujíce. Nemyslme toliko na to, jak bychom sami sebe v jakémž takémž spůsobu smrti dochovali, o potomky žádné péče nemajíce; jako onen tyran pověděl: „Když já umru, třebas se všecko propadlo.“ Ale snažme se o to, aby dobré obecné více a více se zlepšovalo a potomkové naši měli nám slušně z čeho děkovati, tak jako i my předky naše s vděčností sobě připomínáme.

Protož i já, za najmenšího a najposlednějšího se pokládaje v počtu těch, kteříž vlasti své k jejímu dobrému a poctivému hotově a vděčně sloužiti chtějí, a maje tuto knížku, kterouž jsem pro sprostný obecný lid z mnohých historí sebral, vůbec na světlo vydati: ne tak sám o újmě své, jako z rady a ponuknutí dobrých panův a přátel, Vaším Milostem, páni Pražané, ji jsem připsal a dedikoval, abych aspoň tou chatrnou prací upřímné vděčnosti k těmto městům, jakožto vlasti své přirozené, a potom k Vaším Milostem, za mnohá a veliká dobrodiní pronesl a dokázal; znaje to ovšem, že špatný jest dar tento a nehodný, ale vůle Vaším Milostem sloužiti v ničemž jistě zpozdilá není.

A poněvadž pak v knížce této na mnoha místech častokrát zmínka o městech Pražských a předcích Vaších Milostí se děje, podlé toho také nebylo náležité, aby komu jinému než vlastně Vaším Milostem oddána a připsána byla. Nebo Vaše Milosti jakožto praví náměstkové slavných předkuov