vždyc[p3v]číslo strany rukopisuky měli, že jsou víry své zdrželiví, a což jednou komu dobrým slovem připovědí, tomu, by jim i na hrdlo šlo, beze všeho rukojemství zadost učiní. Svědek toho jest vojna bavorská a takměř každodenní zkušení při soudech, kdežto mnozí na závazek cti a víry vzati, s jistým nebezpečenstvím hrdla, sami od sebe dobrovolně se stavějí. Protož dobře sem se trefiti může, což Pindarus pověděl, že v tomto městě právo obydlí své má a sestry jeho spravedlnost, kteráž jest základ pevný a jako grunt měst, a svorný pokoj, obě dcery jedné matky Themidis, to jest ctnosti a pobožnosti. A ty ostříhají bohatství a jmění a zapuzují křivdu, jenž jest vší pejchy matka. Ale nade všecko to najvětší dar ten jest, že v této vlasti naší Pán Bůh z nesmírné dobroty své shromažďuje sobě volenou církev svou skrze čisté kázaní svatého evanjelium a pravé posluhování svátostí podlé ustanovení Pána našeho Jezu Krista. A tak ti, kteříž se zde rodí, netoliko měšťané pražští, ale také měšťané nebeští, v moci té věčné Boží úmluvy: Budu Bůh tvůj a semene tvého po tobě, učiněni bývají, ve jméno svaté a blahoslavené Trojice pokřtěni a tudy v společnost církve Kristovy a všech volených jeho přijati jsouce. A Pražané od léta 894., jakž najprv víru křesťanskou přijali, při té jsou vždycky stále a nepohnutedlně za let 684 trvali, mnohé těžkosti za příčinou náboženství snášeli, války vedli a někteří i životy své bez strachu složili. Znajmež tedy povinnost svou a vlasti své jakožto vděční a