[358v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcepřed tebú. Mt11,27 Všěcky věci dány jsú mi od otce mého. A nižádný nepoznal jest syna, jediné otec, ani jest otcě kto poznal, jediné syn, a komuž bude chtieti syn zjěviti. Mt11,28 Poďte ke mně všickni, kteříž usilujete a obtieženi jste, a já nakrmím vás. Mt11,29 Vezměte jho mé na sě a učte sě ote mne, že tichý jsem a pokorný srdcem, a naleznete[41]naleznete] nalezte rkp. otpočinutie dušiem vašim. Mt11,30 Neb jho mé sladké jest a břiemě mé lehké.“

XII.

Mt12,1 V ten čas šel jest Ježíš v sobotu přes obilé. A učedlníci jeho lačnějíce počeli sú vymínati klasy a jiesti. Mt12,2 Ale zákonníci vidúce, řekli sú jemu: „Aj, učedlníci tvoji činie, což neslušie jim činiti v soboty.“ Mt12,3 Tehdy on řekl jest jim: „Nečtli ste, co jest učinil David, kdyžto jest lačněl, a kteříž s ním biechu, Mt12,4 kterak jest všel do domu božieho a chleby posvátné jedl jest, kterýchžto neslušalo jemu jiesti ani těm, kteří s ním biechu, jedné samiem kněžím? Mt12,5 Aneb nečtli ste v zákoně, že v soboty kněžie v chrámě sobotu rušie, a bez hřiechu jsú? Mt12,6 A pravi vám, že chrámu větčí jest tento. Mt12,7 Byšte zajisté věděli, co jest: Milosrdenství chci, a ne oběti, nikdy byšte nepotupili nevinných. Mt12,8 Nebť pán jest syn člověka také nad sobotú.“

Mt12,9 A když odtud otjide, přišel jest do sboru jich. Mt12,10 A aj, člověk, maje ruku uschlú, i tázáchu jeho řkúce: „Slušie li v soboty uzdravovati?“, aby obžalovali jej. Mt12,11 Ale on řekl jest jim: „Kto bude z vás člověk, jenž má ovci jednu, a upadne li ta v soboty v jámu, zdali neujme a nevyzdvihne jie? Mt12,12 Čím viece lepší jest člověk ovcě? Protož slušie v soboty dobře činiti.“ Mt12,13 Tehdy vecě člověku: „Ztiehni ruku tvú!“ I ztáhl jest a navrácena jest zdraví jako druhá. Mt12,14 A vyšedše zákonníci, radu činiechu proti němu, kterak by ho zatratili. Mt12,15 A Ježíš věda otšel jest odtud; i šli sú za ním mnozí a uzdravil jest jě všěcky. Mt12,16 I přikázal jest jim, aby ho zjevna nečinili, Mt12,17 aby sě naplnilo, což jest pověděno skrzě Izaiáše proroka řkúcieho: Mt12,18 Aj, dietě mé, kteréž sem vyvolil, milý mój, v němžto sě dobřě slíbilo duši mé. Položím duch mój na ně a súd národóm zvěstovati bude. Mt12,19 Nebude sě svářiti ani volati ani uslyší kto na rynciech hlasu jeho. Mt12,20 Třtiny potřesené nezetře a lnu, ješto sě kúří, neuhasí, až vyvrže k vítězství súd Mt12,21 a ve jménu jeho národové budú úfati.

Mt12,22 Tehdy obětován jest jemu diábelstvie mající, slepý a němý, a uzdravil jest jeho, tak že mluvieše a vidieše. Mt12,23 I báchu sě všickni zástupové a praviechu: „Zdali jest tento syn Davidóv?“ Mt12,24 Ale zákonníci slyšavše, řekli sú: „Tento nevymie[b]označení sloupcetá diáblóv, jediné v Belzebubu, kniežeti diábelském.“ Mt12,25 A Ježíš věda myšlenie jich, řekl jest jim: „Každé královstvie rozdělené proti sobě zpuštěno bude a každé město nebo dóm rozdělený proti sobě nestane. Mt12,26 A vymietá li šatan šatana, proti sobě rozdělen jest. Kterak tehdy stane královstvie jeho? Mt12,27 A vymietám li já v Belzebubovi diábly, synové vaši v kom vymietají? Protož oni súdcě vaši budú. Mt12,28 A pakli já v duchu božiem vymietám diábly, tehdy přišlo jest mezi vás královstvie božie. Mt12,29 Neb kterak kto móž vjíti do domu silného, a orudie jeho pobrati, jedné leč dřieve svieže silného, a tehdy dóm jeho poplení? Mt12,30 Ktož nenie se mnú, proti mně jest, a kto nesbierá se mnú, rozptyluje. Mt12,31 Protož pravi vám, všeliký hřiech i rúhanie bude otpuštěno lidem, ale duch rúhanie nebude otpuštěn. Mt12,32 A ktož koli die slovo proti synu člověka, bude otpuštěno jemu. Ale ktož die proti duchu svatému, nebude otpuštěno jemu ani na tomto světě, ani v budúciem. Mt12,33 Neb čiňte dřěvo dobré a ovotce jeho dobré, aneb čiňte dřěvo zlé a ovotce jeho zlé; zajisté po ovotci dřěvo bývá poznáno. Mt12,34 Národové hadóv násilnorodných, kterak móžte dobré věci mluviti jsúce zlí? Neb z hojnosti srdcě usta mluvie. Mt12,35 Dobrý člověk z dobrého pokladu vynášie dobré věci, a zlý člověk ze zlého pokladu vynášie zlé věci. Mt12,36 A pravi vám, že každé slovo prázdné, kteréž mluviti budú lidé, vydadie počet z něho v den súdný. Mt12,37 Jistě z slov tvých spravedliv budeš učiněn a z slov tvých budeš potupen.“

Mt12,38 Tehdy otpověděli sú jemu někteří z mistróv a z zákonníkóv řkúce[42]řkúce] připsáno na okraji jinou, soudobou rukou: „Mistře, chceme od tebe znamenie viděti.“ Mt12,39 Jenž otpověděv vecě jim: „Pokolenie zlé a cizoložné znamenie hledá, a znamenie nebude dáno jemu, jedné znamenie Jonáše proroka. Mt12,40 Neb jakož jest byl Jonáš v břiše velryba tři dni a tři noci, tak bude syn člověka v srdci země tři dni a tři noci. Mt12,41 Mužie ninivitští vstanú na súdě s pokolením tiemto a potupie je[43]je] gie rkp., neb sú pokánie činili v kázaní Jonášovu. A aj, viece nežli Jonáš tento. Mt12,42 Královna ot poledne vstane na súdě s pokolením tiemto a potupí je[44]je] gie rkp., neb jest přišla ot končin země, aby slyšala múdrost Šalomúnovu. A aj, viece nežli Šalomún tento. Mt12,43 A když nečistý duch vyjde od člověka, chodí po miestech suchých hledaje otpočinutie, a nenalezne. Mt12,44 Tehdy die: Navrátím sě do domu mého, otkud sem vyšel. A přijda nalezne jej prázdný, chvoštištěmi učistěný a okrášlený. Mt12,45 Tehdy jde a vezme jiných sedm duchóv s sebú horších sebe a vejdúce přebýva[359r]číslo strany rukopisují