|
|
|
čeled, -i f. pozd. čeleď, -i f. 1. společenství lidí, kteří podléhají hlavě rodiny, tj. členové rodiny a služebníci 2. společenství lidí, kteří k sobě příslušejí na základě příbuznosti, rodina, rod, pokolení ; bibl. kmen, národ 3. potomstvo, děti 4. čeleď, služebnictvo, kdo slouží v domě n. hospodářství za mzdu n. z důvodu společenské podřízenosti 5. poddaní, mocensko-právně podřízení lidé, ojed. též otroci 6. expr. (pejor.) čeládka, cháska, „chasa“ 7. podřízení, nižší úředníci 8. čí společenství lidí, kteří k někomu příslušejí 9. družina, skupina osob téhož druhu, shromáždění, sbor 10. bibl. církev, církevní sbor 11. vojenská družina, vojsko 12. doprovod 13. množství, zástup Sr. čeládka, dóm, obec, poddaný, podruh, pokolenie, rod, romějě, služebník Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024). 
čeled, později čeleď, -i, fem., stsl. čeljadь familia; z koř. čel-, kel, odkudž i koleno, pokolenie. — Rodina, rod; děti, členové rodiny mimo rodiče; děti a služební příslušníci rodiny; služebníci k rodině příslušní. Die Familie, die Familienangehörigen, das Gesinde. Kdy který význam v příkladě daném se má rozuměti, nebývá vždycky zřetelno. — ſceled ſamiliam HomOp. 202a. Němkyni bude nyemeczſku czeled mieti DalC. 41, czeled DalH. t.; ten Čech mějieše bratróv šest a ot nich mnoho czeledy DalC. 2. I byl ten zvyčěj v tu dobu, že vždy pojímali (s) sobú, což kaké chzeledy měli, kdyžto na vojnu kam jěli AlxH. 4, 9; bě obyčej časa toho, jakože doma nikoho ſwe czeledy neostavili, ženy, děti všě pojěli AlxV. 1273. Bratří i czeled Hrad. 16a. Kak jest (matka) s synoma a s czeledyu přěs moře zaplula Pass. 292; czeled t. 337, (Gezmas) jakž té svaté czeledy dojide ML. 49a t. j. svaté rodiny (Ježíše a rodičů jeho). I bývá v domu rozličná czeled, neb jedni jsú děti, druzí, ješto z daróv aneb ze mzdy slúžie Štít. uč. 58b. Zvláště děti a synové mějte pravé poslušenstvie a milost k otci, neb ť vám jest otec i hospoda, ale jiné czeledy jest jen hospoda t. 59a. Hospodář sám má světel býti a dobrým příkladem má svú czeled osvěcovati t. 53b. Hospodář má brániti všie necti své ženě i jiné czeledy t. 54a. Mnohý hospodář, vida své děti neposlušné aneb czeled, nesmie (non audet) jim druhdy rozkázati, aby skrz to nebyli horše t. 59a. I děti hospodářovy ċeledit miením ŠtítOp. 369b, i děti hospodářovy ċeledi miením ŠtítMus. 30a. Když (hospodář) ženě, dětem neb jiné czeledy polaje Štít. uč. 134a. Czeled také k své hospodě má věrna býti ŠtítMus. 31b. Skutkem také buď czeled hospodě věrna t. 32a. (Antenor) přijem k sobě hluk slušné čeledi vsede na lodí Troj. 45a. Ze dcer našich sú czieledy famulae Lit. Nehem. 5, 5; ze dcer našich jsú czzeledy Ol. tamt. Nebuď špaten od rúcha, od ztravy, od czeledi ŠtítMus. 45a. — Vzmodlé sě czeledy ludské familiae gentium ŽWittb. 21, 28, ŽKlem. tamt.; (Rubenův) syn Enoch, od ňehož ċeled enochytſkych familia Kladr. Num. 26, 5; po cżeledech per familias Ol. Ex. 6, 14, po czeledech též Mus. Num. 1, 18; czeled familia Prešp. 1976; na pokrm waſſye czeledy familiis et liberis vestris Mus. Gen. 47, 24, jim i ſ czeledy jich illis et posteris eorum t. Lev. 17, 7. Aby czeled izrahelská vezmúc beránka obět, zabíc jej, učinili Štít. ř. 150a, lid, pokolení. Muž z cżeledi Levi de domo Levi Ol. Ex. 2, 1; svolav všicku svú czeled Jacob convocata omni domo sua ait Mus. Gen. 35, 2; se vší czeledy otcě svého cum omni domo t. 50, 22; ſ czeledmy svými cum domibus t. Ex. 1,1; czeledi domui MamA. 20b; po czeledech per cognationes Pr. 2. Par. 35, 4. czeled frequentia MamA. 23a, množství, dav. — czeleď VšehK. 16a, čeled Háj. 2b, t. 25b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
čeled f. = rod, děti a služebníci k rodině příslušní Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|