čeládka, -y f.
dolož. též čelédka, -y f.
k čeled
1. společenství lidí, kteří podléhají hlavě rodiny, tj. členové rodiny a služebníci
2. společenství lidí, kteří k sobě příslušejí na základě příbuznosti, rodina
3. expr. (melior.) rodinka, malá rodina
4. potomstvo, děti
5. čeleď, služebnictvo, kdo slouží v domě n. hospodářství za mzdu n. z důvodu společenské podřízenosti
6. čí společenství lidí, kteří k někomu příslušejí, sbor
7. družina, skupina osob téhož druhu, postavení ap.
Dolož. též jako vl. jm. osob. Čeládka, Čelédka. Sr. pluk, rota, sbor
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
čelédka, čeládka, -y, fem., demin. z čeled; rodina, Familie. Ktož dělá, aby se živil s svú czeledku Štít. uč. 93b. S svú czeledku Otc. 476b. Ta způsobená czeledka, svatá matka s synem a s svatým Ozěpem, k stolu sědli Krist. 32a. — Příjm. mužské: Czeladka TomZ. 1432 n 39; k tomu adj.: domus dicta czeladkowſky tamt. 1434 n 39.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
čelédka, čeládka f. rodina, rodinní příslušníci; služebnictvo
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
čelédka, čeládka f. = rodina, družina
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.