služebník, -a m.
služebník, sluha, kdo plní příkazy zvl. z důvodu společenské podřízenosti nebo za mzdu, též služebník přikázaný kdo je zavázán k poslušnosti ve službě
poddaný, ojed. též otrok
duchovní, kněz, kazatel, služebník oltářní ministrant, služebník kostela kanovník
vyznavač, ctitel, kdo oddaně plní příkazy svého náboženství, též služebník boží, služebník nebeský
podřízený, nižší úředník, pomocník, služebník městský písař, zřízenec městské správy, služebník zemský zřízenec zemského soudu
kejklíř
K 6: jen SlovKlem za lat. aparitor, zřejmě mylným vztažením k apparator, v. též SSL s. v. apparitor, apparator
Sr. kejkléř, modlitebník, poddaný, přisluhač, panošě
Autor: Štěpán Šimek