|
|
|
dóm, domu m. 1. jaký dům, budova, stavení s pevnější konstrukcí (zvl. na pevných základech) určené k nějaké činnosti, zvl. k bydlení; často s adj. specifikujícím danou činnost, sr. např. „dóm hostinný“ ap. hostinec, „dóm krčemný“ krčma, „dóm kurevský“ ap. nevěstinec, „dóm radný“ radnice 2. koho, čí, fig. čeho dům, obydlí, příbytek, (vládce ap.) sídlo, (prostorný, honosný) palác; (modly) svatyně; v tautol. konstrukci „dóm ot domu“ sr. ot A2 3. čí (svůj) ap. dům, domov; „v domu“ doma u někoho, „z domu“ z něčího domova, „k domovi“, „do domu“ domů k někomu ap. 4. zvl. „dóm boží“ relig. místo, kde je přítomen Bůh, zvl. chrám, kostel; posvátný dóm v. StčS posvátný 2 5. eccl. řeholní dům, klášter 6. astr. dóm, dům, oblast lidského života (znázorněná v horoskopu kruhovou výsečí) ovládaná postavením planet a znamením zvěrokruhu 7. čí společenství lidí jednoho domu žijících pod vládou (ochranou) jeho majitele, rodina (popř. s čeledí) 8. čí, jaký dům, rod, (ve vztahu k vládci) panovnický dům, dynastie 9. bibl. (ve vztahu k předku) pokolení; dóm izrahelský ap. izraelský lid, pokolení Jákobovo, Izraelité Sr. doma, domóv Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024). 
dóm, -u, masc., dům, Haus; psl. domъ domus. — Ač hospodin vſtawy dom nisi Dominus aedificaverit domum ŽWittb. 120, 1 (přeloženo nedobře), jedno ač hospodin uſtawily dom ŽKlem. tamt. A když pojidú korábi, nejeden svú mysl oslabi, jenž pro kořist rád jel z domu AlxV. 536. Věz, že ť sě čas blíží k tomu, hodovavše jíti k domu Jid. 142. Když k domowi jede TandZ. 184b. Když se přiblížil k domowi Krist. 66b; (syn) když přibližováše sě k domovi cum appropinquaret domui Koř. Luk. 15, 25; k domowi se blíže Trist. 209. Vejdi w dom svój ingredere in locum tuum Mam A. 26a. Vrátím sě do doma otcěva Mus. Gen 28, 21. By ty (vdovy) za muž šly a nebyly běhudlny dom ot domu Štít. uč. 49b, dóm ot domu. Hostiti sě z domu w dom hospitandi de domo in domum Ol. Sir. 29, 31, z domu v dóm, podle lat. — Když člověk ustane a postáti sě dostane, dětí ni domu zpomene AlxV. 597. Král lově zapomně hi domu PilB. — Hospodin požehnal domowy Israhelovu, požehnal domowy Aaronovu domui ŽWittb. 113, 12 (20), domovi, domu = rodu; domowy israhelskému, domowi Aaronovu ŽKlem. tamt., domowi Israhelovu ŽKap. 97, 3, hospodin… rozpomanul jest pravdy domowy Israhelovu ŽPod. tamt.; toto dieš domowy Jakobovu Mus. Ex. 19, 3; domowy tvému slušie svatost domum tuam decet sanctitudo ŽWittb. 92, 5, domowy tvému ŽPod. tamt. V písmě (v bibli) duom často rod miení Štít. uč. 51a, dóm = rod. — Holomek jest všady domem, kdež jězdí Rožmb. 51, jsem kde domem, mám tu svůj domov, bin wo zu Hause; gdež nás kto gde domem (sedí) svD. 9, seděti kde domem, býti kde domem. — Nalezla hrdlicě dom nidum ŽKlem. 133, 4; dom Plutóv AlxB. 4, 19, u Gualth. 5, 140: sedes avari Ditis. — Ktož jest w kterem domu vnadný, ten móž, když chce, býti zrádný AlxV. 107, kdo kde je domácně znám, domu znalý. Když z búřě krópě na twrdy dom spadne t. 1656. — dom kurewny lupanar BohFl. 701. — w dom tvój in domum ŽWittb. 5, 8, ŽKlem. tamt.; dom atrium MamA. 16a; dóm domus Ol. Gen. 45, 11, t. Lev. 14, 35; duom Štít. uč. 111b, BohFl. 555, dvom domus Prešp. 1832; duóm BiblB., Mark. 7, 24, Ol. Deut. 14, 26, t. 15, 16, t. 22, 2, t. Jos. 24, 15; domu tvého domus tuae ŽWittb. 25, 8, ŽKlem. 35, 9, MamA. 37b; domu israhelskému ŽWittb. 97, 3; podoben domovi bez základu Kruml. 240b; dom (sic) judskému domui Judae Ol. Oz. 5, 12, dial. (stmor.) dom’ m. domu; w domu in domo ŽWittb. 67, 7, t. 83, 5, t. 111, 3, ŽPod. 28, 2, DalHr. 8, Hrad. 108b, Krist. 66a; w domye ŽWittb. 95, 9, v Kaifášěvě domye Hrad. 74a; v tom duomie KabK. 5a; nad domem ŽWittb. 121, 5; hanba dwyema domoma Pror. 6b; domowe jich domus eorum ŽKlem. 48, 12; rozdělte domi jejie domus t. 47, 14; w domyech in domibus t. 47, 4, w domiech HusPost. 38b, po domech MamD. 298b; omráčeni sú domy zlosti domibus ŽKlem. 73, 20. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dóm domu m. dům; dóm kurevný nevěstinec; domov: jest všady domem je všude doma; rod: toto dieš domovi Jakobovu Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dóm m. = dům; chrám; rod, pokolení; — na mém domu = v mém domu; k domu, k domovi = domů Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|