movitý, adj., mocný, zámožný, vynikající, přední, mächtig, vermögend, vornehm; stsl. imovitъ dives, tedy č. vlastně jmovitý, z jьmovit-. — Ten král, jakšto jenž mowit, zamysli chtě jěti lovit PilB. 1, jakžto jenž movit = jako pán k tomu (lovení) oprávněný, srov. movitstvie patrimonium. Věčší svatý Jakub… z jiných jest věcí mnohem, pirvé ž’ dřéve pozván bohem mezi všěmi učenníky…, druhé ž’ mu bóh byl domovit, hi byl tiem všdy viece mowit, že j’ho (bůh, Ježíš Jakuba) s sobú pozýval ApD. 115, že byl viece movit, větší, přednejší. Netbáš, kto kterého dóstojenstvie jest, točíš mowitym neb chudým pravdu mluviti smieš Krist. 81b, movitý oppositum k chudý; na tvéj svatbě syn boží nechtěl sě posaditi na vyšších stoléch s mowitieyſſymi, ale najniže s sprostnějšími t. 37b, movitý, oppos. sprostný. Žena veliká a mouita Ol. 4. Reg. 4, 8, ve Vulg. jenom: mulier magna, Br. tamt.: žena veliká. Svatá Pelagia byla u bohatství mowita, v tělesnéj krásě slovutna Pass. 541. Tu vzech sobě pannu za ženu…, neb jest tak bohatá paní, od všelikého zbožie přebohatá i od střiebra i od zlata mowita nade vše panie i od drahého kamenie Baw. 192a. Tak mowiteho na též místo postaviti, jakož ten (byl), kterýž by umřel ZápMeziř. 6b (1423), tak movitého, tak zámožného. — Assonancí spojeno s lat. movere a vzato u významu novém = pohybný, přenosný, beweglich, übertragbar, mobilis; k tomu pak záporné nemovitý, nepohybný, unbeweglich. S kopy po šesti groších dáti se všeho sbožie… mowiteho Pr. pr. 244; sbožie mowitee, jakožto penieze, koni, oděnie, rúcho t. 260; zbožie mowite i nemowite List.-jič. 1416; poručenstvie učinil ze všeho svého statku mowyteho i nemowyteho ZápMeziř. 17a (1433); v statku mowitem i nemowitem Rhas. 1; statek svůj mowity i nemowity KolČČ. 221a (1554); statek mowitey i nemowitey t. 14b (1542), t. 16b (1542). Svuoj všecken statek dědičný i mowity KolAA. 119a (1515), statek dědičný, na dědinách, a oppos. movitý; všecken statček dědičný i mowity t. 148b (1517); všeho statku svého dědičného i mowiteho t. 8a (1511). Věci movité i nemovité Brikc. 82. Aby žádný ani movité ani nemovité věci… mocí bráti nemohl rem mobilem, immobilem JustInst. 847. Z toho pak mohvitý, mohovitý, záporně nemoh-, v. mohovitý.