hbitý adj.
k hýbati
1. hbitý, pohyblivý, ohebný
2. (o člověku) v čem (práci) hbitý, obratný, rychlý
3. (o majetku) movitý
4. (o povětří) proměnlivý
5. (o rozumu ap.) bystrý, rychlý
Dolož. též jako vl. jm. osobní
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024).
hbitý, adj., hybný, obratný, regsam, gewandt, bellend; z gъb- movere. — Hýbanie prvnie hbyte wieczy točíš stvořitele Kruml. 470b; hbyti mobilis MamA. 29a. Levá ruka nic nezávidí, že j’ pravá hbytyeyſſy Štít. uč. 90a; aby tělo bylo tiem hbytyeyſſe t. 119a. Mamalici (mameluci) jsú … na koních svých velmi hbiti KabK. 31b. (Pacholík) bude hbyty ChirB. 24b. Povětřie bude rychle hbito Kruml. 302b. Že jest hbyteho rozumu črt a umětelný Štít. uč. 108a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².