|
|
|
nemovitý adj.; k movitý 1. [o majetku] nemovitý, nepřemístitelný, nepřenosný: deváté přikázanie: Nežádaj domu tvého bližnieho…Tutoť zapoviedá [Bůh] žádanie cizie věci nemowite ComestC 67b (menovité ~S, menovitě ~K) immobilis — jur.: zboží movité i nemovité, jakýmžkolivěk jménem to slove ArchČ 16,91 (1403); Elška z Říše pohoní p. Jana z Hradce…se všeho jeho zboží movitého i nemovitého a kdež co má Půh 2,5 (1406); mistr Vilém Burgenský byl jest…v statku movitém i nemowitem hojný LékRhaz 1; Frana duom svój i všeckna svá zbožie movitá i nemovitá… odkázal Regině, ženě své ArchČ 4,354 (1413); a ty svrchupsané penieze zapisuje svrchupsaný Mikuláš Mráček na svém domu i na dědinách i na všiem nábytku movitém i nemovitém ArchČ 37,741 (1447); omnium bonorum mobilium et immobilium movitých i nemowitych ProkPraxK 3b; když kto komu co poručí, zvlášče nemowite věci, jakožto věci dědičné, zámky, městečka, vsi i jiné věci TovačB 46a (nemohovité ~A); všecek statek svuoj…movitý aneb nemovitý, dědičný, manský aneb zápisný ArchČ 18,29 (1498) 2. nemovité, -ého n. jur. nemovitost, nemovitý majetek: tehdy sem propadl čest a vieru i to všecko, což jmám i jmieti budu, movité i nemovité ArchČ 9,256 (1433); zaplatiti z tého zbožie, ze všeho movitého i nemovitého, šestnadsct kop grošóv těm sirotkóm svrchupsaným ListářPlz 1,207 (1397); manželce své již psané zapisuji 60 kop grošův na dědině, na dvoře i na tom na všem, což mám nebo míti budu, na movitém i nemovitém SvědBydž 254 (okolo 1447) 3. nepohnutelný, pevný, trvalý: pravda jest najsilnějšé, neb ta jest neproměnijície a věčná…Tu Zorobabel pravil…čině řěč o pravdě božie, jenž jest nemowyta a jiných věcí silnějši ComestC 244b (~K, ~S); inmobile nemowite MamUKA 25a (srov. Hb 12,28: královstvie nepohnuté BiblDrážď, ~Ol, ~Lit, ~Pad, nepohnutedlné ~Praž) 4. nikoli mocný, nemohoucí, nemající vliv, neúčinný: Alžběta, rodička tvá, i ta počala jest synem v starosti v svéj…, nebo nebude nemowyto u boha všeliké slovo EvBeneš 95b (L 1,37: nepodobno ~Seit, pod. ~Ol, BiblPad, nesnadné EvZimn, BiblDrážď, ~Ol, neb pán buoh učiní všecko, což ráčí EvPraž, nemožné BiblLit, ~Praž) impossibile Srov. nemohovitý Ad 3: za lat. immobilis stč. též nehbitý, nehnujúcí, nehnutý, nehýbajúcí, nehýbavý, ustavičný. — Ad 4: lat. impossibilis pro svou nejednoznačnost bylo překládáno různě (v. nemožný 1, nemocný 4): ve Vulg. mělo také význam ‚unvermögendʻ (Georges 2,110), a ten zde více odpovídá základu movitý Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
movitý, adj., mocný, zámožný, vynikající, přední, mächtig, vermögend, vornehm; stsl. imovitъ dives, tedy č. vlastně jmovitý, z jьmovit-. — Ten král, jakšto jenž mowit, zamysli chtě jěti lovit PilB. 1, jakžto jenž movit = jako pán k tomu (lovení) oprávněný, srov. movitstvie patrimonium. Věčší svatý Jakub… z jiných jest věcí mnohem, p irvé ž’ dřéve pozván bohem mezi všěmi učenníky…, druhé ž’ mu bóh byl domovit, hi byl tiem všdy viece mowit, že j’ho (bůh, Ježíš Jakuba) s sobú pozýval ApD. 115, že byl viece movit, větší, přednejší. Netbáš, kto kterého dóstojenstvie jest, točíš mowitym neb chudým pravdu mluviti smieš Krist. 81b, movitý oppositum k chudý; na tvéj svatbě syn boží nechtěl sě posaditi na vyšších stoléch s mowitieyſſymi, ale najniže s sprostnějšími t. 37b, movitý, oppos. sprostný. Žena veliká a mouita Ol. 4. Reg. 4, 8, ve Vulg. jenom: mulier magna, Br. tamt.: žena veliká. Svatá Pelagia byla u bohatství mowita, v tělesnéj krásě slovutna Pass. 541. Tu vzech sobě pannu za ženu…, neb jest tak bohatá paní, od všelikého zbožie přebohatá i od střiebra i od zlata mowita nade vše panie i od drahého kamenie Baw. 192a. Tak mowiteho na též místo postaviti, jakož ten (byl), kterýž by umřel ZápMeziř. 6b (1423), tak movitého, tak zámožného. — Assonancí spojeno s lat. movere a vzato u významu novém = pohybný, přenosný, beweglich, übertragbar, mobilis; k tomu pak záporné nemovitý, nepohybný, unbeweglich. S kopy po šesti groších dáti se všeho sbožie… mowiteho Pr. pr. 244; sbožie mowitee, jakožto penieze, koni, oděnie, rúcho t. 260; zbožie mowite i nemowite List.-jič. 1416; poručenstvie učinil ze všeho svého statku mowyteho i nemowyteho ZápMeziř. 17a (1433); v statku mowitem i nemowitem Rhas. 1; statek svůj mowity i nemowity KolČČ. 221a (1554); statek mowitey i nemowitey t. 14b (1542), t. 16b (1542). Svuoj všecken statek dědičný i mowity KolAA. 119a (1515), statek dědičný, na dědinách, a oppos. movitý; všecken statček dědičný i mowity t. 148b (1517); všeho statku svého dědičného i mowiteho t. 8a (1511). Věci movité i nemovité Brikc. 82. Aby žádný ani movité ani nemovité věci… mocí bráti nemohl rem mobilem, immobilem JustInst. 847. Z toho pak mohvitý, mohovitý, záporně nemoh-, v. mohovitý. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nemovitý, adj., unbeweglich: své sbožie dáti neb poručiti nemowitee Pr. pr. 252; jměl-li by které sbožie nemowite, jakožto domy, dědiny, platy t. 253; jeho sbožie nemowitee, jakožto vinice, dvorové, spadlo jest na obec t. 260; nemowite inmobile MamΑ. 25a. — Adv. -ě nemovitě = nepohnutelně: aby (stráže) siencě nemowitie střěhly ut atrium immobile custodirent ComestCerr. 75b, Comest. 73a. — Srov. movitý. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nemovitý adj. (o majetku) nemovitý; nepohnutelný, pevný, trvalý; nemohoucí, neúčinný Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|