|
|
|
lapiti, -ṕu, -pí pf. sr. lapati 1. koho, co v co, kde lapit, chytit, polapit, zbavit možnosti volného pohybu; též obr.; (nepřítele) zajmout; (zvíře jako potravu n. o zvířeti) ulovit 2. koho, co za co lapnout, chytit, polapit, prudce uchopit, rychle popadnout 3. koho v čem (nesprávném), s čím (ukradenou věcí) lapit, chytit, dopadnout, přistihnout při něčem n. s něčím dokazujícím provinění koho (protivníka) v čem (řeči) chytit za slovo 4. koho, co uchvátit něco, zmocnit se někoho, něčeho, zvl. násilím fig. (o hněvu ap.) koho v čem (hněvu, lakotě) ovládnout (prostřednictvím něčeho) Sr. chytiti, jieti, lapiti sě, polapiti, pochopiti, pochvátiti, pochvatnúti, zajieti Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024). 
lapiti, -ṕu, -píš, pftiv., chytiti, fangen; srov. lapati a pol. u-łapić rapere, srbch. s-lapiti erhaschen atd. Mikl. Etym. Wtb. 160. — Vlk lapy i rozžene ovcě rapit et dispergit EvVíd. Jan 10, 12. Kohož lapie, toho sžerú Mand. 81b. Odpustil jim (Ježíš žoldnéřům), aby vstali a jej lapili Kruml. 41a. — Aby (ty) v řěči nebyl lapen NRada 622. — Když sě koráb roztroskota, jedné sě deky lapychwa PassKlem. 116a, lapiti sě čeho. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lapiti, -p’u, -píš dok. lapnout, polapit, chytnout, chopit se: (žoldnéři) vstali a jej (Ježíše) lapili Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|