chytiti, -cu, -tí pf.
1. co (hmotného) čím chytit, uchopit, vzít; (padající) zachytit
2. koho za co chytit, popadnout, prudce uchopit
3. koho kam (uchvátit a) odnést
4. koho/co (v čem ap.) chytit, polapit, zvl. zajmout; koho v čem (v nenáležité činnosti) dopadnout, přistihnout
5. co, čeho (abstraktního) přijmout, osvojit si něco
Sr. chopiti, chvátiti, chytati, lapiti, popásti
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024).
chytiti, -cu, -tíš, pftiv., ergreifen, fangen; stsl. chytiti rapere, prehendere, z chyt-, stupň. chvat-, srov. chvátiti. — Do osídla chytiti Vel. Jg. Ať opatrně chytym se jeho Modl. 46a, chytiti sě koho, čeho; katové chytichu sě jeho BrigF. 60a; modl pohanských chytiw sě ŠtítMus. 84b; čiehož diela nebude moci žéci ani se chytiti ten plamen ŠtítBud. 159.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².