|
|
|
lapati, -aju, -á ipf. sr. lapiti 1. co, koho čím (udicí ap.), na co kde lapat, chytat, jímat, zbavovat možnosti volného pohybu; (zvíře jako potravu n. o zvířeti) lovit; též fig. 2. koho, co za co (oděv, část těla ap.), co čím lapat, chytat, prudce uchopovat, rychle brát někoho, něco za něco 3. koho na čem (zvl. nesprávném) lapat, chytat, přistihovat při něčem koho ot koho (protivníka) v čem (slovech ap.), na čem (řeči) chytat, brát za slovo 4. co uchvacovat něco, zmocňovat se něčeho, podvodně n. násilím si něco přivlastňovat 5. co loupit, krást, koho okrádat 6. čeho (žádoucího) usilovat o něco, snažit se něčeho dosáhnout n. něco si osvojit Sr. chytati, jímati, loviti, popadati Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 12. 5. 2024). 
lapati, -aju, -áš, impftiv., chytati, haschen, fangen; pol. łapać atd., srov. lapiti. — Siet dušě lapa Pass. 451; aby jimi (osídly, ďábel) lapal duše HusE. 3, 145. Vlcie…, ješto ovcě lapagi a lapagycz rozpuzují JeronMus. 8a. — Budeš ryby lapaje Kar. 47, lapati ryby (trvá dosud ustáleně na Mělnicku a j.). (Obyvatelé) ryb také velikú věc lapagi Mill. 87b. I počechu ty ryby lapati, což kto chtěl Baw. 243. (Rybáři) držíce ta Labe mají v nich lapati neb loviti KolAO. 16a (1506); v těch Labích… (žádný) s žádnú vazbú lapati nemá tamt.; (rybář) má lapati neb loviti všelikými vazbami t. 23a (1513). — Když (člověk) seho i onoho… lapa Kruml. 238a. — Druh druha sě tona lapa AlxV. 1811, l. sě koho, čeho; mnohokrát mečě sě lapaw AlxBM. 4, 35. — Upustiec za rohy nesnadno j’ za ocas lapati Štít. uč. 125a, l. zač; kto rohuov sě nechváti, za ocas neroď lapaty Vít. 82b. — lapachu captabunt Ol. žalm 93, 21 (překladatel rozuměl captabant); ot lapagiczych a diripientibus MamF. 85a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lapati, -aju, -áš ned. lapat, chytat: kto rohuov sě nechváti, za ocas neroď lapati; ryby lapati lovit; lapati sě mečě chápat se Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|