krvúcí adj.
k krev
(o zvěři) dychtivý krve, krvelačný, krvežíznivý
Sr. krevní, krevný, krvavný, krvavý, krvivý, krvný, krvotečný, krvoteký, krvotní, krvotočný, krvotokný, krvotoký, krvový, krvútný
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024).
krvúcí, adj., krvoucí, krvavý, blutig, blutgierig; krvú- lslab. — Krwucie zvěř i rohy má, jimiž rovným svým protiví se i vyšším ŠtítOp. 71a; Krwuczie zvěř i rohy má ŠtítMus. 76b (místa stejná) — Srov. krvútný.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
krvúcí (dvojslab.), adj. krvavý; krvelačný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.